- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Žádného takového jsme ve škole neměli. My byli "sígři" všichni. Správná parta. Hezky napsané.
Taky jsme takového mazánka, Petříčka, v rodině měli (vnuk od manželovy ségry). Ten přišel k houpačce, koukl na ni, upadl a zlomil si ruku. Děti z něj měly pochopitelně srandu. Jenže asi v deseti letech se vzepřel a začal se rvát. S kdekým a na potkání, ve škole, venku. Byl sice mírně neohrabaný, ale statný oproti rovestníkům Máma to nestačila lítat hasit do školy i k sousedům. Tak klukovi nadobro zatrhli televizi a pobyt venku, a musel začít chodit do kostela ministrovat. Jak to dopadlo? Nevím, my se rozvedli a nemám dalších zpráv. Ovšem o duševním vývoji chlapce mám vážné obavy.
Marku, hezky napsáno. Já měla být taková holčička vzorňuška, jenže nějak se to mým přičiněním zvrtlo. No a dnes, řekla bych, že jsem normální ženská (někdy docela normálně střelená:-)), máma, která miluje své děti a žena, která po čtyřiceti letech manželství je šťastná.
Já to zase znám s čistotnejma holčičkama v bílejch punčoškách a mašličkách ve vlasech. Maminka ze mě chtěla taky takovou mít. Naštěstí jsem to nikdy dlouho nevydržela a pěkně se vyčunila, a tak si i do dospělosti zachovala zdravý přístup
Taky jsem jednoho znala, nažehlený, naškrobený kapesníčky, vždycky vzornej. Ještě že mu maminka mermomocí bránila, aby s tou obyčejnou holkou nechodil,... teď jsi mi ho připomněl
Správného a pilného hocha znám jediného: Mirka Dušína. Týpci, co popisuješ, moc pilní, myslím, nejsou. Buď z toho vyrostou nebo ještě v padesáti jim maminka žehlí košile a trenky. Stane se.
Ne každý pilný hoch, je jako Krhounek, Marku.
Ne každý grázl, roste pro šibenici.
Ne každá holka v minisukni, je lehká děva...
Svět je mnohem pestřejší než by se mohlo zdát :)
Kupříkladu já jsem divná a ani se tomu nedivím!
Opět Marku fantastický článek!
-------------------------------------------
O tom svědčí pochvalná diskuze, úžasná karma i čtenost!
A to si dovolím tvrdit (jako jediný), že ta tvoje koprovka byla o trochu lepší!
S radostí dávám karmu !
"Dobrý den, soudružka maminka prosí, jestli jí půjčíte kilo mouky" pravil hodný, správně vychovaný chlapeček sousedce na hodonínském sídlišti. Nepřeřekl se, doma se tak oslovovali.
Schválně jsem našla fotky ze základky. My venkované jsme poněkud drsnější, ani jeden nešťastný "správný" chlapeček. To jsme ale pozorovali učitelku na jedenáctiletce a litovali jsme jejího asi pětiletého chlapečka."Pfeci nebudes mocit do ksoví, ses pfeci inteligent." A další skfostné hlášky.
Tak se přiznám, že já v dětství takového nepotkala. Až na střední a to byl spíš takový "starý mladý" - rodiče ve věku mých prarodičů, úpletová vestička, postoj a projev profesora ( i když známky spíše průměrné...)
V jiné třídě zase premiant, přeslušný a na první pohled nudný kluk ale vždycky ochotný pomoci (díky němu mám maturitu ze Strojírenské technologie) co na poslední zvonění přišel se zelenočerveným čírem v kožené bundě s nápisem ŽERU PSY na zádech.... Dnes jeden z nejúspěšnějších manažerů a skvělý manžel i táta.
A u spolužáků velmi oblíbený.
Tomu prvnímu jeho projev i oblékání zůstaly, ale ani on si neřeší mindráky. Spíše je to takový podivín. A myslím že i on má rodinu.
Zato jsem se s mindrákem setkala u takových těch frajerů co na střední byl "svět jejich" ale v dospělosti už to moc daleko nedotáhli.