Tak já vám to klidně povím, milej pane....

Když člověk zůstane na konci života sám má dvě možnosti. Buď si koupí pejska nebo kočičku, se kterými si povídá, nebo si povídá s lidmi, na které narazí na ulici. Paní, naproti které jsem seděl v autobuse, spadala do druhé kategorie.

Autobus se rozjel. Paní naproti se chvíli ošívala a pokukovala, jestli se dívám.

Na poprvé jsem uhnul, abych nevypadal jako gerontofil, co si představuje bůhvíco s paní, která ś ním shodou okolností jede stejnou linkou.

Byla načesaná a její malé oči zvětšovala skla v brýlých usazených na kořeni nosu. Vlasy léty řídké, sukénka unavená věkem, svetřík zlehounka zapraný se žmolkama velkýma jak malí jarní šneci. Na krku pověšené korálky a kabelka s povrchem popraskaným jako nohy afrických domorodců po dovršení 45. roku života. Klasická důchodkyně už dlouho si užívající pravidelných měsíčních dávek od státu. I přes všechna příkoří života stále činná - zřejmě jedoucí s letákem v tašce za máslem levnějším o 40 haléřů.

Naše oči se potkaly po druhé.

Usmál jsem se. Ona ne.

Podíval jsem se tedy z okna na pole žluté řepky a v tu chvíli to přišlo.

"Tak já vám něco povim, mladej pane. Chcete?"

Na odpověď nečekala - samozřejmě bych řekl, že jo - a nervózně nadhodila svojí panímandu na sedadle a pravou rukou si pod zadkem zkušeně v pikosekundě srovnala sukni.

"Je to pěknej bordel. Vrchnost neví co by žrala a já se vláčim pro mlíko na Zličín je proto, že je o dvacetník levnější. Hm.

"A víte, že dvacetníky jsou už dávno zrušený?" zeptal jsem se vlídně, jako bych mluvil s vlastní babičkou.

"Jasně, že vim, jsem stará, nejsem blbá" vypálila odpověď rychlostí vystřelené nábojnice a stejně rychle vytáhla leták Intersparu a rozložila ho na její i moje kolena, protože mezera mezi námi sedícími byla opravdu minimální.

"Se podívejte, mlíko o dvacetník, niva o celých 23% levnější, sardinky v tomatu (FUJ, NAPADLO MĚ, nic hnusnějšího neznám) levnější o dvě koruny" naslinila si prst a bez sebemenšího zaváhání otočila list.

"Toaleťák jde skoro na půlku" zachrochtala blahem. Bodejť ne, když sardinky v tomatu šly dolu o dvě koruny, pomyslel jsem si. "A mýdlo Palmeolíve (tak to řekla) s vůní oliv - to se snad jí, ne? podotkla - je v akci tři za dvě."

Dostali jsme se k hrncům.

"Papiňák míň než půlku! Nevystupujete ještě, že ne?" podala kontrolní otázku, protože autobus vjížděl do stanice.

"Ne ne, nebojte se, jedu s váma dál" usmál jsem se jak jsem uměl nejlíp a bábi měla stejnou radost, jako když se svým milým slavila konec druhý světový války a líbala se s ním u sovětského tanku.

"No vidíte a Růženka koupila hrnce za třicet tisíc na nějakým výletu na Žebrák". Jak pravdivé, napadlo mě. Obrat důchodce na hrncích při výletu na hrad Žebrák - tomu říkám dokonalá marketingová strategie.

"Takže papiňák na míň než půlku, ale ten já nepotřebuju, no, viďte?" podala paní další kontrolní otázku. Na tuto jsem odpovědět nemohl.

Za papiňákem už byla jen akce týdne - mletý za 1/4 ceny. Brrrr, oklepal jsem se.

"Panenko márija" radostí téměř vyjekla, "půl kila mletýho za necelou dvacku. Dneska se ten Zličín vyplatí!" zajásala bábi téměř jako Béda Bohdal Trávníček a nervózně poposedla.

"Tak si ale taky radši vemte ten zlevněnej toaleťák a pytlíky do odpadkových košů, ty jsou taky v akci" poznamenal jsem.

"Kdepak, do košů já dávám tašky z nákupů v Tescu - tam je ještě pořád dávaj zdarma. Metrem to mám na Anděla něco kolem půl hodiny, popovídám si tam s lidma, koupím dva rohlíky a vezmu si 3 tašky" podala mi bábinka marketingovej rozklad její dnešní činnosti.

"Tak já už budu muset vystupovat" řekl jsem opatrně mé spolucestující.

"Tak se mějte fajn, mladej pane, on zas někdo přistoupí, pořád totiž někdo někde přistupuje."