Sypej sypej...

Tenhle zdánlivě vypadající pokyn pro fanatiky do posilování a pojídače anabolik jsme jako děti slýchávaly všichni. A spoustu další jako například: "pakuj se", "nech ty nehty", "to ti vysvětlovat nebudu" nebo naopak "kolikrat ti to budu ještě říkat?". Tím jak dospíváme se tyto výrazy z našich životů vytrácejí a  jako genetická informace se vrací v době, kdy začneme vychovávat děti vlastní.

"Já ale hranolky  o p r a v d u  nechci!" kroutil se v bufetu u dálnice kluk u mámy, která ho vnímala pouze mateřsky instinktivně a očima přejížděla nabídku občerstvení na plochách nad pultem. Všimli jste si, že ty karbanátky od firmy s logem ve tvaru vyšpulenýho zadku ve žlutejch barvách, nejsou nikdy v realu tak chutný jako na fotkách????

"Máš umytý ruce" zněla nelogická reakce na klukovo sdělení, že brambory v kornoutku z papíru fakt nechce.

"Né viď" pokračovala matka v monologu a oči přitom stále jezdily po boardech se sci-fi nabídkou. "Tak mazej, syp syp, já tady na tebe počkám.

Chlapečkovi se nechtělo, a já si uvědomil, že mám ruce stejně zapatlaný a vyrazil jsem k umyvadlu.

Stál jsem u mušle za rohem od místnosti, kde byla umyvadla. Chlapec, který příšel chvíli po mně, si mě nevšiml.

Viděl jsem ho v odraze zrcadle, on si mě ale neviděl.

Postavil se čelem k zrcadlu, kterým byla potažena celá stěna před ním.

"Takhle by to nešlo, hošánku" začal mluvit sám k sobě. "Kolikrát ti to budu říkat? Co?" dal ruce v bok a hlavu jemně naklonil.

Čural jsem fakt hodně potichu, abych si ho nevylekal, protože jsem čekal, že jeho mastrštyk teprve přijde.

"Řekla jsem hranolky, o tom se nediskutuje. A přestaň, nebo si to s tebou doma vyřídí táta!" dořekl, stoupl si lehce na špičky a začal malými dlaněmi mávat pod kohoutkem, dokud voda nezačala téct.

"Rozumíš mi?" řekl přímo do obličeje klukovi v zrcadle.

Dočůral jsem, upravil rozepnutý poklopec a ještě víc se přitlačil do rohu, ve kterém jsem stál. Jednak jsem nechtěl, aby automat mušli opláchnul ve chvíli, kdy se hnu a taky jsem nechtěl, abych byl byť jen viděn. Nechtěl jsem být prozrazen. Jediný, co jsem nemohl ovlivnit byl příchod dalšího pana Čůránka.

"A umyj si ty ruce pořádně. Od toho je tam mejdlo. Já tě  v i d i m !" zdramatizoval hlas malej kluk.

"Pořádně se utři ať nekapeš po celý koupelně a nestříkej vodu na zrcadlo" dodal ještě jakoby v letu...

Díval se sám na sebe, pozoroval svůj obličej a mezi prstama mu protékala voda nezašpiněná umělým mýdlem za zásobníku, na který nedosáhl. Šklebil se na sebe, vyplazoval jazyk, cenil zuby. Bavil sám sebe, stál na špičkách, ruce mokrý včetně manžet košile, kterou měl na sobě. Malej kluk v dospělým světě, kde ho nikdo nekoriguje. Nakonec fanfrónsky s plnou silou projel jednou dlaní proud vody a vocák fest pořádnej kus zrcadla.

"Hotovo?" ptal se s úsměvem přes celou tvář sám sebe v zrcadle.

"Hotovo?" ozval se ženský hlas, který vycházel z hlavy strčené mezi dveře a futra. Tělo zůstalo na chodbě, hlava už byla na pánským záchodě. A to v tom správném úhlu...

Maminka viděla synka, který si právě utíral ruce o látku na zadku kalhot. Lehce provinile, ale to spíš proto, že se bál, že si máma všimne zacákanýcho zrcadla.

Já pořád v rohu. Potichu, vysokej, holohlavej, u mušle na záchodě sám s malym klukem.

Máma bystře řešila situaci. Mokrý zrcadlo, utírání si rukou o kalhoty a všechno ostatní jejího synka nebylo vubec zaznamenáno. Nejdůležitější byl v tu chvíli on a...bohužel i tak nějak divně já.

"Co vy tady" vyjela na mě jako raněná samice hyeny od několika ohrožených štěňat.

"Já tady čurám, pak si umyju ruce, nebudu kapat na podlahu, ale ostříkám zrcadlo" vyjelo ze mě a pomalu jsem přešel do části toalety s umyvadly.

Kluk si mě všiml až teď a pozorně si mě prohlížel. Pozdravil jsem ho a sklonil se ke kohoutku.

V zrcadle jsem si všiml maminky. Pořád ještě v plný pohotovosti zkoumala kluka, jestli nedošlo k nějaké úhoně a řekla: "Tak, mazej, mazej, syp, syp odsud, hranolky jsou na stole.

Od pultu jsem si na tácu nesl kafe a vodu. Potřeboval jsem si sednout, protože jsem chtěl udělat ještě něco na počítači. Volné místo bylo poblíž stolku, kde kluk už polykal jednu hranolku za druhou a maminka někomu volala.

"Ja jsem ti jasně řekla, že ta smetana musí být plnotučná. Posloucháš mě vůbec? Má cenu, abych něco říkala? Mám ti to psát? Takže až půjdeš pro Lucku na balet, kup ještě jednu. Teď už si mi rozuměl? zeptala se do telefonu a zlehka se napila kávy z kelímku.

"Mámo, táta ti rozumí. Táta jo." poznamenal kluk, do pusy zasunul další hranolku a očima se na mámu usmál.