Sex ve městě 3

Ženský typu Carrie, Miranda nebo Charlotte v našem městečku nepotkáte. O ženskejch typu Samantha můžou místní chlapi jen snít. Místo u Diora nebo McQueena můžete nakoupit za "supr cenu" fialové legíny u Wonga, který k nim nabídne ještě opravdu šíleně růžový větrník do zahrádky nebo Studentskou pečeť s višněma za 27 káčé.

Vietnamský butik s čokoládami Orion, porcelánovými tygry a gumovými pantoflemi Dross navštívím pokaždé, když na mě pod sprchou zakrká prázdná nádoba od tělového mýdla. Nechápu, jak je to možné, ale u Wonga stojí Palmolive mýdlo s olivovým olejem řádově o 10 korun míň než třeba v DM drogerii.

"Ceš mydlo, dobly dobly, neceš ponožky? Dobla cena, pekny, bavlna, dobly dobly" smál se na mě Wong už od vchodu, když jsem včera navštívil jeho obchod na rohu.

Obyčejně jdu známou obchodní stezkou přímo k regálu s tělovými mýdly, minu neuvěřitelné dámské halenky ve stylu "paní mzdová účetní 1986", čapnu tři nádoby Palmolive a sem tam cestou ke kase prostě tý Studentský pečeti neodolám.

Včera jsem se ale zdržel, protože nešlo přehlédnout a přeslechnout rozhovor dvou dam, které se zasekly při rozhovoru mezi dvěma nabídkovými koši - v jednom byla trička se Spidermanem, ve druhém výprodejové dámské spodní prádlo za "20 Kč/kuz".

Carrie ani Miranda to rozhodně nebyly. Nicméně ženský krev a mlíko rozhodně jo. Obě v tílku a džínách, které daly vyniknout jejich postavám. Potisk na tílku jedné z dam řval: "J´adore Dior" - kupodivu mu vietnamské značky v regálech obchodu nijak neodporovaly.... Obě tílka na tělech dam byla opravdu odvážně krátká a ve spodní části vypouštla do světa dva pěkně naducané pupíky, které narozdíl od nápisu na tílku neřvaly nic. Jen si tak lehce polehávaly přes horní okraje džín, které měly na zadních partiích vyšité drobné růžové a bleděmodré kvítky, jež se snažily všemi silami zakrýt obrovské zadnice diskutujících dam. Marně.

Ve vlasech měly obě dámy obrovské černé slučneční brýle, které by jim plna závisti z hlavy jisto jistě servala i Victorie Backham a prchla s nimi na autobus k Lidlu. Vlasy jedné z žen byly krásné žlutobílé, skoro jako kostace kvetoucí kolem rybníka v našem městečku. Lokny byly frivolně rozpuštěné a vlnily se od temene hlavy k bradavkám rýsujícím se pod bílým tílkem. Wong má krám ve staré kamenné budově a i přes letní horka je uvnitř příjemný chládek....

Vlasy druhé ženy byly tmavé. Ne černé, ne hnědé. Tmavé. Takové plné tmavých barev. Nedokázal jsem barvu přesně určit, a ani pochopit, jak se k těmto odstínů dokázala přiblížit. Na práci profesionálního kadeřníka bych nesázel. Vlasy měla sepnuté něčím, co připomínalo sponu z dárkové kazety firmy Mattel. Růžový spínací hřeben a na něm umístnou bledě modrou mašli s fialovými puntíky. Kam se hrabou invence Vivienne Westwood!

Na nohou měly obě ženy nazuty gumové sandály od Wonga a kotníček jedné z nich obepínal zlatý řetízek. Vedle dam na zemi polehávaly velmi unavené nákupní tašky z Lidlu a Kauflandu, z nichž trčely, jako falusy připravené k akci, salátové okurky.

"Sem ho vyhonila"

"Fakt? A co on na to"

"Coby, za to, co nosí domů, může bejt rád, že na něj sáhnu" zaslechl jsem nahlas a se smíchem vypouštěné věty z úst těch žen, když jsem kráčel ke kase, za kterou stál smějící se Wong.

"Ahoj, dobly dobly, jaksemas? Neces dvd? mam horor, dobly dobly" a ukazoval na krabici od baleni Fidorek plnou zlevněných dvd.

"J´adore Fidor", řekl jsem si, na filmy nereagoval a k mýdlům přihodil ještě jednu červenou fidorku....