Roztažené nohy, vana plná krve a Mickey Mouse - v Rudolfinu!

"Já už jenom čekám, až se nějakej ten novej umělec vykálí do rohu pod klavírní křídlo, pak do toho jeho enóna píchnou cedulku s popiskem a lidi u toho budou vzdychat a prohlížet si to z různých úhlů jako umění" podotkla moudře žena v tramvají a posunula tašku s nápisem Penny víc k břichu. "Já tomu nerozumim" odpověděla její spolucestující a dívala se přitom z okna na Hradčany. Míjeli jsme Rudolfinum.

Dekadence Now! Za hranice krajnosti. Ojedinělá výstava, ojedinělé místo, ojedinělé reakce.

Kurátor Otta M. Urban zatáhl do reprezantativních prostor Rudolfína kousky, které je možné považovat za vadné, zvrhlé, odporné, hnusné, dehonestující. K nahlédnut je sex, šílenství, krev, pohlavní orgány, perverze, smrt, mrvoly. Zkrátka vše, s čím se denně potkáváme. Ale tady jsou tyto naši každodenní souputníci nazýváni a zaškatulkováni do sekce umění. A to né každému jde pod vousy.

Díla světově uznávaných autorů jako je Joel Petr Witkin, Damian Hirst, Matthew Barny nebo Jeff Koons nejsou ladovská, muchovská, lhotákovská nebo janíčkovská. Nejsou líbívá, umělecky korektní = nezávadná. Vlastně nezávadná jsou, pokud se na ně budeme dívat jako na výtvarná díla - umění. Před námi není vana plná krve, ale fotografie, nebo obraz vany plné krve, za kterými stojí určité sdělení. Před námi není zvrácené ztvárnění pohlavních orgánů, jsou před námi ty samé penisy a vagíny, které můžeme vídat v létě na nudistických plážích, jen za jejich ztvárněním stojí opět specifické sdělení autora.

Je zvláštní, jak radikálně se velké procento lidí se k této výstavě vymezilo. Nechtějí se údajně dívat na hrůzu a utrpení. Nepotřebují vidět roztažené ženské nohy a krev. Mrtvoly přece nepatří do života "normálních" lidí a opěvovat zánik lidského života jeho uměleckým ztvárněním je zvrácené, úchylné. Navíc - realizovat výstavní projekt tohoto typu v místě jako je Rudolfinum je zneuctění onoho místa. A nakonec děti - vždyť se, proboha, na tuto výstavu mohou jít také podívat. Víte,  jak negativně je mohou obrazy a instalace ovlivnit??? Tohle všechno se o výstavě mezi lidmi říká. Zvláště mezi těmi, kteří ji na vlastní kůži nezažili. Nicméně - výstava je vyprovokovala  k úvahám, k úsudkům, k prohlášením: nenechává je chladnými. A to je první úspěch vůbec. Vyvolala zájem.

Osobně mám ale podobné jednání za pokrytecké. Uvědomil jsem si, že v našem světě už není skoro nic dekadentní v pravém slova smyslu. Pouze tím označujeme skutečnosti a příběhy, které se mohou jevit "nad rámec" každodenního života, nicméně opravdová dekadence to není. Jsme už dávno pořádně otrlí. Jsme vycvičení životem, médii a prezentacemi světa v nich. Copak nedokážeme v klidu večeřet u televizních zpráv a sledovat při pojídaní šunkofleků těla obětí po útok mačetami někde v Africe? Neumíme si dolít kvalitní ryzlink a zapálit cigaretu při sledování záběru mučených dětí? Nevídáme často mrtvoly i roztažené ženské nohy? Děti si z internetu nemohou stáhnout hry, ve kterých se sami stávají vrahy a na facebooku pak trumfují své kamarády počtem zlikvidovaných protivníků? Nepotkáváme smrt, násilí, sex, šílenství, fetiše, zvrácenost a ostatní každý den v dostatečné míře? Potkáváme. A potkáváme je v jejich ryzí podobě. Ale jakmile někdo povýší i takovouto realitu na umění, hned ho jako autora odsuzujeme a jeho dílo by bylo nejlépe po koniášsku spálit.., protože jde o díla nenapravitelných autorů.

Není spíš dekadentní to, že si tohle všechno vlastně ani pořádně neuvědomujeme?

A že to, co potkáváme denně v našich životech odsuzujeme z jakéhosi planého pocitu zachování si lidskosti, protože "TO se přece neukazuje v galeriích"...

Na výstavu se těším. Chystám se na ni do Rudolfina někdy v její polovině. Rád bych se na všechna ta díla podíval rád v klidu, bez dalších skupin návštěvníků. Rád bych si díla užil. Jen moc lituji, že se díla Josefa Bolfa do Rudolfina nevešla. Budu se za nimi muset vydat do Plzně. To je fakt dekadentní....