Rómské vědmy na místní úřady!

Na úřady jde volky nevolky ve chvíli, kdy je třeba něco řešit. Pokud si vás úřad nepředvolá nebo pokud úřad nepotřebujete vy, prožíváte vlastně nejšťastnější chvíle života. Běda, běda vám, když potřebujete zjistit, vyřídit, poptat se nebo získat informace.

Na recepci magistrátů, radnic nebo místních úřadů to často vypadá takto:

"Co potřebujete?" dostane se Vám zvídavé otázky ženy nebo muže v recepci po vašem pozdravu.

"Potřebuji vědět, kde podat žádost o vysvětlení, proč v naší ulici už týden smrdí kanalizace tak, jako by se všechen dobytek světa nějak dohodl a kálel přímo před naše okna".

"No to snad ani není možný" vzdychne udiveně recepční. "Takže potřebujete někoho, kdo vám v tomto podá informaci, že? No tak se na to podívejme..." jde šalamounsky z úst prvního člověka, kterého na úřadě potkáte. Z úst člověka, se kterým situaci řešit nebudete. Tento člověk vás pouze posune tam, kde k řešení dojde. Jaký omyl!!!

Recepční vezme telefon a vytočí linku. "No ahoj, Jaruško, no, Mirka z recepce, no... ale to víš, jak se mám, no... . Hele, mám tu pána, kterýmu prej smrdí kanalizace, no. Moment..." vrhne na mě recepční upřený pohled a dlaní zakryje mikrofon telefonu, "kde prej bydlíte?". "Jaruško, slyšíš mě, tak prej Máchova, no. Hm, hm, hm" kýve recepční mezi těmito citoslovci hlavou. Znovu dlaň přes sluchátko: "Jak dlouho to smrdí?"

"Jaruško, tak prej už dlouho, prej deset dní. Hm, hm, hm. Takže myslíš inženýr Matějka z technickýho? Hm, hm, hm. Tak jo, kočko, díky, pa".

"Ta to bude pan Matějka" řekne recepční s jiskrou v oku a vytáčí druhé číslo.

"Ježíš, kam jsem se to dovolala..., tady Mirka z recepce, ja volám pana inženýra Matějku. Jo to ste vy, Libuško, jak se daří, dlouho jsem vás neviděla. Hm, hm, hm. Já mám taky záda hyn od toho věčnýho sezení tady. Máte kolem sebe někde pana inženýra? No - co potřebuju. Je tu pán, že jim smrdí kanalizace (a proběhne cca minutová instruktáž, že z Máchový, že deset dní a že hledám někoho, s kým tuto situaci budu řešit). Opět dlaň přes sluchátko: "Jestli prý je to prvně, co kanalizace smrdí?" 

Novinka! Na to se Jaruška neptala. "Ne prvně to neni, ale tentorkát je to vydatné a dlouhotrvající, odpovídám a pohledem na hodiny v recepci zjisťuji, že jsem díky smradlavé kanalizaci nechal jen v recepci úřadu téměř čtvrthodinu. "Libuško, slyšelas jo? Prvně to prej není, ale smrdí to hrozně. Libuško moment, jo moment" křikne najednou recepční do telefonu, dlaní opět zakryje mikrofon a zvýšeným hlasem poznamená: "Kampak, paní, kampak, tohle není žádnej bar, kam přijdete a odejdete, kdy chcete, co potřebujete" mluví na ženu, která právě recepcí prochází. "Jdu za paní Kohoutkovou, na životní prostředí", dostane se recepční odpovědi. "No tak mi dejte občanku, já si vás zapíšu, od toho tady jsem" odpoví striktně recepční. "Libuško, ja ti zavolám později, jo? řekně do telefonu a ten zavěsí. Málem omdlím.

"Takže na životní prostředí jo? Vědí tam o vás?" spiklenecky koukne na návštěvnici zpod brýlí a bere si její občanský průkaz." Promiňte, jen zapíšu paní a hned se budeme věnovat těm vašim smradum" řekne mile směrem ke mně, návštěvnice si mě změří pohledem a poodstoupí. Je zapsána a odchází z recepce. Dalších pár minut v tahu.

"Tak, teď dodělám vás" jukne na mě a vytáčí zase číslo. Začíná 20. minuta mého pobytu v recepci radnice. "No, Libu, to sem zase já, mám tu fofr. Takže bych potřebovala poslat toho pána s kanalizací za Matějkou, máte ho tam někde? Není na obědě? Hm, hm, hm...jo táááááááák, von je na dovolený jo? A kam jel? Hm, hm, hm. A co teda s tim pánem? Hm, no, hm, hm...tak já mu to řeknu. Tak ahojky. Ahojky".

"Tak jste to slyšel, pan Matějka je na dovolený, takže máte napsat svoji zprávu písemně, jo?, rozumíte? a buď ji můžete nechat tady u mě nebo poslat počtou, jo, kdyby se vám sem už nechtělo osobně. Jo? Tak jo." usmála se na mě Mirka a dosedla zpět na svoji židli.

Tak jo, bez dvou minut půlhodina v čudu, kanál smrdět nepřestal, Mirka v recepci má fofr a Matějka je na dovolený. Na odchodu se ještě otočím a aby mi žíly v těle nepraskly napětím, lehce se otočím a řeknu "ahojky".

"Ahojky, ahojky a přeju vám krásnej den" odpoví mi Mirka a rozloží před sebe noviny.

P.S. Možná by nebylo od věci v recepcích úřadů zaměstnat rómské vědmy. Mám za to, že by byly schopné urychlit chod podobných situací, neprovolaly by zbytečné peníze a z našich dlaní by v cukuletu přečetly to, co potřebujeme vědět. Byly by možná efektivnější než současné Mirky, Libušky nebo Jarušky. A taky by se snížila nezaměstnanost v rómské komunitě.