Přes zeď (nesoutěžní letní povídka, protože krátká)

"Počkej, nesedej si a dej mi ještě napít. Pívo - pí.o!", zaslechl jsem z lehátka na zahradě, která je od ulice oddělena vysokou kamennou zdí. Venku jářku 37°C, já nahej ve stínu zdi a na druhé straně zdi do naha vožralí bezdomovci z našeho městečka.

"Proč je takový vedro, nevíš?" padnul dotaz jednoho z nich proložený hlasitým lokáním piva z láhve.

"Prej erupce na slunci. Slunce rupe a my můžeme chlastat, kamaráde!", smích se valil ulicí a prorážel horkej vzduch v okolí.

"Nech mi taky, ty ču.áku! Nevychlastej to sám. Já ho koupil.", pokračoval dialog a slunce nás všechny masírovalo horkem, co to šlo.

"Musim se vychcat", oznámil ten, co potřeboval a po chvíli šramotu nejisté chůze v trávě jsem zaslechl typickej zvuk pánskýho pramene dopadajícího na zeď.

"Ááááááááááá". Melodie dobře známého citoslovce doprovázející tento typ úlevy se prostopášně povalovala všude kolem. 

"Dáš to přes zeď?", začal najednou čurajícího hecovat jeho zlitej kámoš.

"Počkej", odpověděl čurající... a já vyskočil z lehátka jako gymnazista a očekával oblouk tekutiny, se kterou jsem v to odpoledne na zahradě opravdu nepočítal. Zeď má ale přes dva metry a šampion měl podle vyjadřování v tom horku opravdu co dělat, aby čurání ustál, natož aby v něm exceloval.

Nicméně jsem strnul jako jelen vyplašenej v lese a oči směřoval na zeď k místům, kde jsem očekával první nárazovou vlnu.

"Noooo...ještě kousek", hecoval čurajícího jeho parťák. Podle síly zvuku proudu na zeď jsem ale usoudil, že tlak dovolí čurajícímu zasáhnout maximálně jeho vlastní nárty.

"Teď já!", prohlásil odhodlaně hecovač. Bylo jasné, že ohrožení opět nastává.

(Musím ale přiznat, že mě zajímalo, jestli druhej hráč tu vejšku dá.)

"Dobrý den, pani.", ozvalo se za zdí.

"To nemůžete jít někam jinam?", zaslechl jsem ženskej hlas, ostrej jako sluneční jas toho dne. "Sou tu děti", dolila ženská standardní ženské zaklínadlo k situaci, kdy jako příslušnice opačného pohlaví nesouhlasí s močením chlapů na veřejnosti.

"Děti taky čuraj a jinde neni zeď, viď, Pišto?", zněla odpověď plná smíchu, který se postupně smíchal se zvukem nového pánského pramene.

"Vejš, pi.o, vejš!", hecoval ten už odloživší si nového účastníka letních her bez ohledu na pani, které se jejich chování zřejmě opravdu nelíbilo.

Hekání a zvuky vrávorajících nohou v trávě lehce odhalily skutečnost, že se ani tentokrát překonání zdi konat nebude.

Měl jsem recht.

"Deme k rybníku." zavelel jeden z hlasů a čtyři ožralé nohy odnášely dvě ožralá těla k vodě, která k chlapům bude buď milostivá, nebo vražedná. To podle toho, kolik kuželek ještě ty dva cestou v Tescu čapnou.

Vrátil jsem se zpátky na lehátko a mezitím se pořádně napil vody ze džbánu. Zkusim to v noci... 

Léto je čas her!