Pokud tvůj tatínek není maminka, tak to ví...

"Fakt papír na záchod dorůstá jako žížala a když kus utrhneš, tak vyroste jinej?" valil na mě oči v sedě na záchodový míse malej kluk. A smrděl teda jako velkej chlap! Pořádně velkej chlap.

Lidi milujou iluze stejně jako čokoládu, sex a někdy i víru v boha. Nebo v loterii... Často mám pocit, že víra v těchto kategoriích má stejný efekt.

Lidi milujou iluze, a proto některý ženský věří, že jim minisukně protáhnou nohy a někteří chlapi spoléhají na to, že jim melír zvýší jejich sexuální přitažlivost.

Lidi milujou iluze a proto si já myslím, že když si oholím hlavu vypadam opticky hubenější.

Lidi milujou iluze, a proto Škormach po pojebu na buňce říká s úsměvem na tváři do kamery, že atmosféra na jednání byla přátelská, protože si mezi členy socdem říkáme "příteli".

Lidi milujou iluze a proto kupujou a polykaji odtučněné jogurty a smetany a mléko.

Ale zpátky na záchodovou mísu.

Jak je možný, že jen lehce čtyřletej blonďáček se zelenýma očima a slipama pod koleny smrdí jako opravdu velkej chlap přežranej bbq vepřovejma žebrama vydatně zalejvanejma nefiltrovanym Staropramenem?

Takhle malý a krásný děti by měly vonět po mořském vánku!

"A proč teda lidi papír kupujou, když nemusej?", zeptal se náhle a zved ke mně ty svoje zelený oči.

"Rychle. Reaguj rychle a suverénně...", hecoval jsem sám sebe.

"Viděl jsi někdy nakupovat toaletní papír tvýho tatínka nebo dědu?", položil jsem přímou otázku a přiotevřel okno nad mísou, kde trůnil král smradu největšího.

"Ne. To přece kupuje maminka.", odpověděl a zpěvně dodal: "Ho to vo."

Seskočil z mísy a vystrčil na mě zadek.

Ve chvíli, kdy jsem mu papírem pucoval okolí dírky, jsem pokračoval ve vysvětlování.

"No a to je právě to, tatínkové to vědí, ale maminky ne, a proto pořád dokola záchodový papír nakupují."

"Oni to nevidí?", zeptal se s výrazně umístěným otazníkem na konci věty.

"Nemaj čas to vidět, protože pořád musej nakupovat", lhal jsem jako Hašek s Tejcem dohromady.

"A můj táta ví, že záchodovej papír je vlastně žížala?"

"No, měl by to vědět, pokud je to tvůj tatínek a ne tvoje maminka." zamotal jsem prckovi hlavu už tuplem a spláchnul to nadělení, který po sobě nechal ponořený pod hladinkou v míse. Stydět za výkon se, věru, nemusel.

Natáhnul si tepláky, přešel k umyvadlu a obě svoje dlaničky nastavil pod pákovku, na kterou nedosáhl.

Pustil jsem vodu a on svýma ručkama nacákal všude kolem dokola.

Hodil jsem po něm ručník, sednul si na hranu vany a pozoroval ho.

Chvíli si mnul ruce v ručníku, pak mi ho podal a řek: "A už jsi někdy viděl žížalu velkou jako papír na záchod?"

"Ne, tak silnou žížalu jsem neviděl. Nikdy.", odpověděl jsem po pravdě.

"Já jo. ´Pánové s ní stavěj metro, víš?", řekl suverénně, otočil se na gumové podrážce bačkůrky a odešel z tý pekelně zasmraděný koupelny.

Lidi milujou iluze.