Plyšáci

Někdy začne, lidově řečeno, hrabat každýmu. V dnešní době je to skoro trend, ale posílat plyšáky na dovolenou a platit za to....? Nemělo by se za podobný aktivity balit do šněrovaček? Kdo je tajemný pan Tomio O.????

Své jsem si o panu Tomiu O. myslel vždycky. Fundovaná a leckdy "vizionářská sdělení" z oblasti cestovního ruchu pro reportéry v televizích ("Pokud klienti zjistí, že cestovní kancelář není pojištěna proti úpadku, neměli by jejich služeb využívat.", "V případě nečekaných událostí v zahraničí doporučuji se obrátit na zastupitelské úřady České republiky v dané zemi", apod) mě v prvních chvílích dostávaly do dobré nálady, která se ale s narůstající medializací tohoto specialisty měnila stále více v nucenou truchlohru. Averze k němu narůstala. Stačilo v tv zahlédnout jeho typický obličej a zaslechnout neoddiskutovanelně charakteristické vlnění jeho slovního vyjadřování - v tu chvíli mi mozek vyslal nově získaný instinkt - vypnout. Poté, kdy ČT vsítila mezi svá autorská díla seriál "Den D" jsem začal věřit tomu, že se sem pan Tomio O. dostal z Hvězdných válek a že jeho doma vystavený samurajský meč není vůbec samurajský, ale že se jedná o meč vyzařující neonové barvy a pravé jméno tohoto muže je Okamaban Omiut. V tomto mém podezření mě utvrdilo další zjištění, že jako poloviční Japonec, bůhví ví.... je současně odborníkem na gastronomii a majitelem prodejny, nebo sítě prodejen (to si už nepamatuji zcela jistě) s japonskymi potravinami. Že je navíc sběratelem současného českého umění je už jen třešničkou na suschi.

Na jednoho člověka až dost, řekl bych, ale...je pan Tomio O. opravdu člověk? Nepřiletěl do Česka z jiné planety, kterou on, ve snaze skrýt svůj původ, nazývá Japonskem?

Jak jsem zmínil v mém prvním blogu, jsem aktuálně ležák. Zlomený kotník mě přikurtoval na pár týdnů do postele, takže s notebookem na stehnech v leže projíždím všechna možná www a čtu smysly, nesmysly, bulváry, běžné deníky, zjišťuji novinky u přátel na fb. Prostě přežívám dny, kdy se nemůžu dostat do světa jinak, než přes prsty a klávesnici u notebooku.

Ve včerejším Blesku jsem narazil na následující: "Cestovka pro plyšáky". Pro ty, kteří se k této zprávě nedostali, jen malé vysvětlení - po světě údajně žije nemalé množství úchyláků /toto označení není v článku, je mé osobní/, kteří jsou ochotni poslat své plyšáky /taková ta často hrůzná stvoření z umělé chlupatiny, korálků, látek a výplně/ na dovolenou do celého světa. Přečet jsem jen úvod k tomuto článku a přešel na článek jin. Ztrácet čas, byť ho mám aktuálně opravdu HODNĚ, čtením kraviny - to se mi fakt nechce. Od Blesku jsem se dostal k MFDnes. Od článku k obrněným transportérům Pinďour /o těch snad někdy jindy/ jsem se dostal ke článku "Cestovka bude do Prahy vozit nové turisty: plyšáky". Zkontroloval jsem pohledem vyťukanou www adresu v horní liště a doufal, že prášky proti průjmu, které teď užívám nezapříčinily nějaké halucinace. Napil jsem se zhluboka čaje a pustil se do čtení.

Ano, je to tak, jak jsem se dočetl v úvodu textu v Blesku. Někdo opravdu začne provozovat cestovní kancelář pro chlupatý kraviny. Bude je vozit po Praze, udělá jim jídlo, vyfotí je před sv. Vítem /svatá ty prostoto..../ a majitelům jejich plyšáčka poté doručí zpět spolu s cd, na kterém bude výlet zdokumentován. Celá tato taškařice vyjde majitele plyšáka na nějakých 90 Euro, pomineme-li to, že bude v očích svého okolí považován, když budu hodně slušný, za normálního debila. 

A kde se tohle všechno vylouplo? Světe div se - vlastně ne - nediv se. Projekt vzniklý v pořadu "Den D" podpořil....jak překvapivé...pan Tomio O.

A teď mi kdokoliv tvrďte, že k nám nespad z nebe!