Pan Paroubek by měl přestat věřit svým lžím

To bylo hubmuku kolem toho, jak pravicovým štvavým titulům utneme tipec s tím, že se s nimi nebudeme bavit, když o nás tak špatně píší! Reflex, MFDnes, Lidovky a Hospodářky zapláčou, až zjistí, že nemohou svým čtenářům přinášet zprávy z oranžového tábora. Nepsali o nás hezky, tak nedostanou žádné materiály. Přímo trest Boží. Boží - opravdu, hlavně pro čtenáře, kteří mají dost lží a slibů napsaných na oranžových billboardech a letácích, které dostávají do svých poštovních schránek a před kterými nebylo, díky velké půjčce ČSSD, v poslední době úniku.

Jenže, to by nesměl mít pan Paroubek tak zbytnělé ego a být tak bezcharakterní, aby už v sobotu, se svědivě mučivou potřebou se zase připomenout, nedal rozhovor právě Lidovkám.

Dostal jsem se k němu až dnes ráno při snídani a nestačil jsem se opět divit.

"Ale, pane redaktore, vždyť žádný bojkot neexistuje" odpověděl na dotaz k prohlášení z minulého týdne redaktorovi opět s nepřehlednutelným pohrdáním ve svém hlase.

Ano, musíme dát panu Paroubkovi za pravdu, že slovo bojkot nebylo možné v jeho vyjádření z minulých dnů dohledat. Šéf sociálních demokratů se v rozhovoru opět vrací k jeho oblíbenému tématu o tom, jak specifikovaná média v Česku vytváří "určitou společenskou atmosféru" a že studentský, ironicky mínění headline na jednom z transparentů navádí k zavraždění Jiřího Paroubka.

A dost!

Nejenže pan Paroubek opět lže, na to jsme již zvyklí, ale ještě se snaží nám, čtenářům, vnutit, že tisk vyprovokoval studenty k tomu, aby svojí větou na transparentu podnítili občany Česka k zavraždění leadra ČSSD. To už je trochu silné kafe.

Styl kampaně, kdy sliby přehlušují realitu stejně jako oranžová barva přebíjí toto jaro všechny klasické barvy obvyklého ročního období, je právě tím, co vyvolává v Česku "určitou společenskou atmosféru".

Abych byl konkrétní. Kdyby se socialisté chovali ve vedení své kampaně korektně, nemusel by pak pan Jiří s nelibostí snášet karikatury sebe a své ženy v Zeleném Raulovi, nemusel by uhýbat před loňskými vajíčky, nemusel by se bát o své papundeklové (jak symbolické!) domky na svých volebních setkáních. Kdyby se pan Sobotka choval tak, jak se politik chovat má, stěží by dostal pěstí a věřte nebo ne, kvalitní utopence v dobrém láku by lidé určitě jistě raději snědli a zapili pivem klidně i za 12 Kč, než je házeli po náměstí.

Jenže tohle všechno pan Paroubek nechce vidět. Touží po funkci a je mu opravdu jedno, jak se k ní dostane. Slibem nemožného nebo lží o tom, jak studenti nabádají k jeho zabití.