Nožem do řiti?

Jsou otázky, na které se vám zrovna nechce odpovídat před jinými lidmi. A jsou otázky, které se směrem k vám rozhodně nemají volat přes celou náves. "Tak co, Jardo, co ty tvoje hemerojdy?"

Bodrost místních často přeskočí do příslovečné lidovosti. Lidi na vsi k sobě mají tak trochu blíž, jak se říká.

V prvních měsících pobytu "u nás" jsem byl upozorněn místními, že lidé se na vesnici zdraví. Nahlas a s úsměvem. A když nezdravíš, ví se to o tobě. Na vsi se o všech ví všechno...

Zdravil jsem i ve městě, ale pravda, nezdravil jsem každého. "u nás" zdravím i psí tuláky a kočičí couralky, když je při špacírech vesnicí a okolím potkávám a hladim. Lidi jen zdravim, ale nehladim. Zatim.

U stolku před kvelbem posedával jeden z místních matadorů, které zdravím, ale nehladím. Pivko v lahvi nastartované k rannímu "šálku", nohy v posezu nebezpečně v lehkých trenkách rozkročené do široka a tělo ošetřené přítomností flanelový košile - podzim je holt podzim.

Postával jsem u místních nástěnek, přečetl výzvy místního úřadu, zdravici mateřské školky k novému roku a parte, že jeden z nás zase odešel a do vsi se už nevrátí.

Od pošty se šouravým krokem ke kvelbu blížil další sokolík.

Matador zbystřil. Všiml jsem si toho z odrazu skla na nástěnce přede mnou. Flaška s ranním čajem vyletěla v jeho ruce nahoru jako raketa a pod tiché kaštany vlétla věta vykřičená jako vojenský ryk při útoku: "Tak co, Jardo, co ty tvoje hemerojdy?"

Tak to si počkám..., řekl jsem si a znovu se začetl do parte.

"Svině jedny", zahlaholil Jarda H. "Prdel mám jak v pekle a nemůžu se toho zbavit.", došoural se až k panu Pivánkovi a zůstal stát u jeho stolu.

"Asi si nesedneš, co, bejku?", frivolními výrazy v oslovení pan Pivánek posadil diskuzi do další roviny.

"Ty vole, směješ se, ale netušíš.", pronesl pan H. "Čípků mám víc, než je lentilek v krabičce a ruce od nich zapatlaný, jako bych řezal na kusy plástve medu."

"Tak hlavně neolizuj prsty!", zasmál se vlastnímu fórku pan Pivánek a dodal, "...a bacha na trenky, ty svině mazlavý na nich vzadu dělaj fleky, tak ne abys vyšel ven jen tak."

Musel jsem panu Pivánkovi dát za pravdu. Kromě dalšího se město od vsi často odlišuje i ve stylu out fitů tamějších obyvatel. Nemálo se stává, že na nejbližší sousedy narazíte v nedbalkách, výstižněji řečeno - ve spodním prádle. Třeba u popelnic. Jde výhradně o pány! Dámy u nás choděj i k popelnicím načančané.

"Stará mě kvůli tomu furt jebe.", odpověděl na téma skrvn na spodním prádle pan H. "Vona taky vůbec netuší, že si v posledních dnech nemůžu ani prdnout, aniž bych tím tlakem vytvořil lívance na trenkách."

Sklo na nástěnkách se z důvodů přívalů informací tohoto kalibru lehce zarosilo.

"Tak si to nech fiknout a hotovo.", poradil pan Pivánek kamarádovi.

"Nožem do řiti? "Ty ses zbláznil!", s odporem a strachem v hlase pronesl pan H. "To se radši obalim plenama. Víš, kterejma..."

Glo glo glo - ranní pivko klokotalo v krku pana Pivánka. Pak nádech a ... "ty bejku! Ty víš jak na to.", řval zase na celou náves. "Víš jak tě budou baby chtít, až se ti podívaj do rozkroku?" a plác plác plác o stehna a smích, který nakazil i pana H., který se ve stoje pod náporem smíchu ohejbal jako péro pod dřevěnym koníkem na dětském hřišti.

"Tys byl dicky vůl, Jindro, ale tohle se mi líbí. Tak já du pro chleba.", odpověděl pan H. a odšoural se tam, kam jsem za pár vteřin zamířil i já pro mlíko a housky.

----

"Tak co hemerojdy, Jaroušku?", zeptala se pana H. naše paní za pultem, se zájmem si Jarouška prohlížela a krájela při tom šunku na plátky tenké jako fantazie...

Na vsi se o všech ví všechno...