No tak budeme žrát krokodýly, no bóže...

Při včerejší odpolední kávě matka listovala a litovala. Litovala všechny ty neukojené ženy, které při listování v exkluzívní příloze MFD omdlévali při pohledu na modely, které na fotografiích prezentovala Eliška Kaplicky.

"Tak tady okusuju suchej rohlík ze včerejška, zapíjím meltou a směju se u fotek prstenu za milion a šatů za desítky tisíc a bot od labutí. To je prča!", zněla optimisticky matka při včerejším odpoledni. "A ještě to moudro od paní Kaplicky, že -móda vystihuje osobnost človeka-. Ona se přestěhovala na Andromedu?"

"Jo, jo, taky jsem viděl a taky mě to pobavilo. Aspoň něco pro zahřátí, když už počasí je zase jako v lednu, místo toho, abych narazil na první babku se sněženkama."

"A co by sis z toho, co prezentoval pan bratr, přál k Velikonocům?Aby tě beránek nepokakal, však víš...", zeptala se mile matka a po dokončení věty jsem zaslechl poctivé polknutí. Meltu se suchou houskou nebo rohlíkem taky miluju. Ač rozmazlován různými steaky a krevetami a sushi - tohle je jistota. Tohle je návrat tam, kde nebyly problémy a v létě modré nebe a hrnek plnej meltou až po okraj a babička v županu s natáčkou na čele.

"Co bych si přál k Velikonocům? No rozhodně ne tu pánskou brož, co byla dána panu bratrovi pod krk. Takový jsem viděl na jenom workshopu handicapovanych dětí. Od nich jsem si jedno dílo koupil hned a rád a za tři stovky, protože to mělo cenu. Pazgřivina prezentovaná ve včerejším luxusním časáku tu cenu rozhodně mít nemůže. A svetřík jako po strejdovi Karlovi, ale za nějakejch šestnáct tisíc taky nechci."

"S tebou je to těžký, ty si strašně vybíravej", zahartusila matka.

"Já bych si dal nějaký dobrý mladý masíčko a k tomu kus velikonoční nádivky a mazanec plnej másla.", vyhlásil jsem svoje letošní velikonoční přání.

"A co takhle velikonočního krokodýla? Babiš je teď bude dávat na trh a když se složíme s dalšíma lidma z osady a koupíme ho celýho, třeba jako sele, tak se pomějem ve všech chalupách! Krokodýlí jitrnice, krokodýlí pečeně nebo knedlo-kroko-zelo, co?", to už máma nahlas vyprskávala rohlík rozmáčenej v meltě kolem telefonu.

"A ještě vám, holky zbyde na kabelky a botky!", přidal jsem do kroku já.

"V našem věku už takový extravagance nepřipadaj v úvahu. Kožku prodáme a bude na elektriku na celej rok!", objevitelsky zvěstovala matka do mobilu.

"Já se už tak těšim! To budou Velikonoce jako víno. Krokodýlí pečeně a mazanec s máslem k tomu."

"Tak přijeď. A čau!"