Nepřál by sis k vánocům kreativního elegána?

Časáky se v současnejch dnech předháněj v tom, kdo z nich na svých stránkách nabídne ty nejlepší tipy na vánoční dárky. Je to sice zábavný, ale je toho moc.

"Tak tady sedim u kafe a listuju v časopisech, co mi holky nosej a řikam si, že sem asi k ničemu.", vyhodnotila ranní počteníčko u kávy Zorina.

"Jako, že nesplňuješ redaktorkama daný kritéria?", zeptal jsem se, protože vim, že máminy holky nekupujou časopisy o sportu, autech nebo potravinářských technologiích. Kupujou listování o módě, kráse a stylu. A matka to pak čte a dělá, že je deprimovaná. Dělá...

"Ale houby," odbyla mě Zorina úkosem, "k ničemu jsem, protože neumim vybrat vánoční dárky, který navíc ještě ani nekupuju. Proč bych je ale vybírala, když je nekupuju, že jo?", filozofovala Zorina sama se sebou.

"Tak co tě teda číli, Zorinko?", zjišťoval jsem.

"Tady třeba píšou, že bych ti mohla dát k vánocum kreativního elegána."

Vím, že matka je schopná vymyslet leccos. Ale ruku do kamen dám za to, že by jí nenapadlo mi pod stromeček strčit kreativního elegána ve vánočním papíru. Jak by asi vypadal?...

"Kreativního elegána? To je přes internet, nebo jsou v nějakym kvelbu vyrovnaný do regálů?", fantazíroval jsem do plnejch.

"Píšou tady", řekla Zorina, "že...moment, přečtu ti to, protože sem na tohle blbá...že díky zabudovanému grafickému panelu vám elegantní tablet Lenovo  i o g a - to čtu asi blbě - je to s ypsilonem na začátku - bo ok - umožní naplno uplatnit vaší kreativitu. A na fotce je taková destička jako skleněná a mužská ruka s propiskou v ruce, která čmárá po tý destičce. Já tomu vůbec nerozumim."

"Jo. Tablet. S grafickym programem.", vysvětlil jsem matce potřebné.

"Hm", následovala reakce, "to je stejný, jako bys mi řek, že čáp může řídit raketu. Tomu bych taky nerozuměla a navíc tomu nevěřila. Co to teda je?"

"Takovej jako počítač. Malej. Do kapsy. Placatej. Menuje se Lenovo Yoga a lidi s tim pracujou."

"Vono se to nejmenuje Kreativní elegán? Menuje se to Lenovo? Jako ten zpěvák?", mordovala si Zorina mozkový závity.

"Ten zpěvák byl Lennon, ne Lenovo.", upozornil jsem matku na její mýlku.

"No... to je teď už jedno. Pokud se to nejmenuje Kreativní elegán, tak je to prd dárek. Nemyslíš?", řekla máma a dodala: "Lenovo... takový blbý jméno."

"Ale...", dodala v zápětí, "píšou tady, že to má i nějakou hmatovou odezvu. To sem ještě neslyšela."

"Já taky ne.", uklidnil jsem matku.

"Tak to se mi ulevilo, že taky něco nevíš. Řeknu ti to, chlapče, takhle. Kdyby šlo o hmatovou odezvu od kreativního elegána, tak bych ti to snad i pořídila. To víš, maminkám vždycky záleží na blahu jejích dětí. Ale hmatovou odezvu od počítače? Kdo to, prosim tě, chce?"

"Asi ňáký fajnšmekři, bych si tipnul, Zorinko.", zkusil jsem jednu z možností touhy po hmatové tabletové odezvě.

"No to teda musej bejt echt fajnšmekři!", vyjela Zorina, jako by jí holou panímandou posadil na rozžhavený tály kamen. "Víš, co to stojí? Patnác tisíc!!!!!", zařvala.

"To víš, hmatová odezva od kreativního elegána není z frcu za pár kaček, mami."

Moje uši zaslechly jen mohutný nádech do matčiných plic.

"Tak víš co, milej zlatej? S žádným elegánem letos o vánocích nepočítej. Přijeďte s Josefem na husu a fertig. A když budeš chtít bejt kreativní, pomůžu ti čtvrtkou a pastelkama. To se vyřádíš... Tak pusu a čau."

A zase, jak je u Zorinky zvykem, telefon ztichnul a já přišel o možnost se pod letošním vánočním stromkem ohmatávat s elegánem.