Nemůžou žrát, protože by umřeli hlady

Jednoduše jsme to někteří z nás prokazatelně nestihli. Formování těl do plavek nedopadlo podle přání a očekávání. Slunce o víkendu odhalilo často krutou realitu. Kolem vody bylo plno, protože červnem jsme vkročili do letních měsíců. Konečně!

"Chceš ten řízek teď, nebo pozdějc?" zjišťovala žena velikosti  malé dodávky s plavkami v zadku tak zaříznutými, že půlky jako by neustále křičely bolestí. Bylo lehce po deváté ráno a louka u břehu se začala plnit.

"Teď si dám pivko, hoď ho po mně, je v kabele v kapse" odpověděl na boku ležící muž. "Dokud není teplý jako chcanky" dodal znalecky a celkem hlasitě si prdnul.

"Milane...,nejsi doma" zapýřila se manželka a hodila plechovku piva ke svému milému. Síla vrhu viditelně rozhoupala tuk na její paži. Milan plechovku machrovsky čapnul a snad ještě v letu zkušeně odtrhl víčko a dal první loky. ¨

"To je boží, léto je léto" poznamenal romanticky a zapálil si cigáro. 

Jeho žena seděla v tureckém sedu, ve kterém jí brada, velká jako pořádnej lívanec, splývala s opravdu velkými ňadry, které postupně přecházely v bříško, jež se krásně transformovalo v mohutná stehna. Nemít na sobě ona dáma jednodílné plavky, měl jste pocit, že ležíte vedle opravdu velkého amarounu.

"Tak až budeš mít chuť, tak si řekni, jo? Vzala jsem k němu i vokurky" vyloudila ze sebe láskyplně a nivě sjížděla tělo svého prdícího manžela.

"Co ty čipsy? Koupilas je na pumpě?" zeptal se Milan.

"Ty tvoje u pumpy neměli. Sandra s Páťou se zeptaj u kiosku, šli si pro zmrzlinu" odpověděla, vytáhla nějaký časopis a z kolen padla na bříško, ňadra a podbradek, takže se chvílí komýhala jako  dětský houpací koník když ho neobsazeného dítětem plácnete po zadečku. Bylo to rozkošné. Masa se rozpohybovala, a díky velikosti prsů nedošlo při houpání k ohrožení obličeje jeho kontaktem se zemí. Prsy se staly bezpečnostním valem ne nepodobným balíky slámou omotaným sloupům kolem silnic při rallye.

Pomalu jsem dosedl na svoji osušku, vyndal noviny, lahev s vodou a polomáčenky, který jsem se rozhodl zlikvidovat hned po ránu, dokud čokoláda na nich byla ještě pevná. Pozoroval jsem lidi kolem mě. Málokdo (včetně mě) jsem to stihli...

Přiznávám sebekriticky, že i mě každý leden popadne ta touha vypadat v létě na pláži neodolatelně. Pekáč buchet jsem už dávno vzdal. Bohatě by mi stačila rovná silnice - možná s mírným dolíčkem kolem pupíku. Mno...ani letos se nestalo. Taky by mi nevadilo, kdyby najednou zmizela ta blbá palačinka, která se KDOVÍKDE objevila pod mojí bradou a je opravdu viditelná ve chvíli, kdy hlavou jen trochu skloním. Boky by taky mohly vypadat víc mužsky a ne jako boky ženský. Ještě štěstí, že aspoň nohy držej tvar a lýtka nemám, co do objemu, podobná stehnům.

"Když si lehnu na břicho, přes boky hodím ručník - jako abych se nesplálil - a budu obličejem k zemi, mohlo by se možná zdát, že u vody leží ještě celkem obstojnej chlap" uvažoval jsem skoro nahlas, chroupal u toho polomáčenky a zapíjel je vodou bez bublin. Pak jsem se podíval směrem k pupíku a sebekriticky přiznal, že by to šlo už jen horko těžko. Brada P. ani George C. ze sebe nevykouzlim ani v leže na břiše komplet přikrytý prostěradlem.

Toto sebekritické přiznání si aktuálního stavu ulehčovalo zjištění, že na dohled kolem mě neležel žádný Brad, George ba ani Karolina K. nebo Eva H. Slapy zkrátka nejsou riviérou, kde se předvádějí lidé s pevnou vůlí.

Lidi ležící kolem vody na Slapech nejsou herci nebo modelkami, kteří normálně žrát prostě nemohou, protože by umřeli hlady. To je paradox, co? Nemůžou žrát, protože by umřeli hlady. U lidí, které svým způsobem živí především stavba jejich těla je to ale holá pravda. Živí je prodávání toho, jak vypadají. Ano, uznávám, že jsou i tlustí herci a herečky, ale upřímně - na koho se podíváte radějí? Na Penelope Cruz nebo Helenu Růžičkovou?

Louka na Slapech doslova překypovala - to je to správné slovo - námi všemi, kteří jsme v lednu měli velkou chuť v červnu v plavkách vypadat dobře. Že to nevyšlo....? No jo, stane se.

"Tati, tvoje lejsky" ozvalo se za mnou a zaslechl jsem zvuk pytlíku s chipsy, který dopadl na zem. Pak kolem mě, sedícího v tureckém sedu, prošly dlouhé nádherné nohy. Nejdřív to vypadalo, jako že jdou jenom ty nohy. Takové torzo opačně: ne krk, prsa a břicho, ale zadek a nohy. Na boso. Bez namalovaných nehtů. Dokonale oholené krásné ženské nohy.

"Asi Sandra" napadlo mě.

Byl to Páťa. Tlusté mámě a prdícímu tátovi se podařilo zplodit ukázkového metrosexuála. Exkluzivní oholené dlouhé nohy, krásně vytvarovaný "ženský" zadek a nad tím ukázkový sixpack. Téměř umělecké dílo završil hrudník, kvůli kterému by mnohé z žen na chvíli zapomněly na rady z Elle a jiných oblbovacích časopisů. Hlava už byla jasným vyvrcholením. Dokonale vymodelovaná s nezbytným kohoutem vytvořeným z hustých černých vlasů.

Zmateně jsem si ještě jednou prohlédl matku a otce a pořád mi to nešlo na rozum. Páťa je syn velryby a předimenzovaného kotle? Otočil jsem se ještě trochu.

Vedle mamky dosedla Sandra. Jak si tak při posedu rychtovala bříško, ze  z a d e č k u   jí vyklouz prdík ne nepodobný prdíku jejího otce.

"Sandro, ty si jako táta" naoko rozlobila maminka, šáhla do tašky, vytáhla placku zabalenou ve staniolu a tu podala svojí hočičce.

"Tři proti jednomu" řekl jsem si. Ten kluk má vlastně velký štěstí, že žije mezi tlustoprdama. On díky každodenní konfrontací s jejich těly docílil toho, čeho chceme docílit ve většině my ostatní. Mít pěkné tělo. Být k nakousnutí. Sexy. Žádoucí.

Dojedl jsem svoje polomáčenky. ... a dostal chuť na řízek, do kterého se zakousla Sandra. Že k němu připíjela kofolu není třeba dodávat.

"Tak po mě hoď taky jeden" zahučel táta, zmáčknul v mohutné dlani prázdnou plechovku od piva a chlapsky si krknul.