Na zakládce v jídelně...radši nevzpomínám, uho a tvrdý prorostly plátek hovězího nebo vepřového a blemcly knedlíky.... Maso mi tak zhnusili, že dodnes mám radši knedl, ryzi, kolena s omajdou a maso daruji... Ale stálo to navštěvovat jídelnu, Pavel mi vždycky držel místo, možná kvůli tomu darovanému masu, já doufala, že mu šlo o me :)), proto jsem tam chodila moc ráda.

holky nam casto darovavaly jejich maso...a my, kluci, jsme si mysleli, ze je to nejakej dukaz lasky! ale vono to bylo takhle, jo? idealy se hrouti...

diky za cteni, Bohunko

Tak tohle z dětství neznám. Na obědy jsme chodily (my děti) domů, vařila nám mamka. Ovšem vynahradila jsem si to v dospělosti, chodím do školní jídelny každý den.

Za Vaši krásnou vzpomínku ovšem zasloužíte

my jsme meli doma babicku, ale do skolni jsme proste chteli chodit...a pak jsme si o to vic vazili toho, co nam pristalo na taliri doma, Zdenko

dekuji za cteni a hezkej zbytek rijna preju

Marku, Ty ty hnusný a smradlavý věci tak poeticky zaobalíš, že se mi sbíhají sliny ještě dnes. A to jsem si jídelen užila dosyta a teď, jako pančtelka, teď chodím do novodobé jídelny

to je treba, Daso, balit neprijemnosti do vanocnich papiru...dyt to znas

hezky dny a diky za cteni

Budulínek mě moc potěšil! A milé vzpomínky taky.

Vždycky, když se při nějakém posezení rozjede debata na téma školních kuchyní a začnou se dávat do placu hrozné vzpomínky, tak je mi až stydno, že já takové fakt nemám. Za mého dětství vařila v naší školní kuchyni parta opravdu skvělých kuchařek, které nám záviděli i dospělí, kteří se stravovali v závodních jídelnách a nebo v místním hotelu. Talíře jsme z 90% doslova vylizovali. Samozřejmě se taky občas vyskytla jídla, která někomu nešmakovala, ale to se stává, že má-li někdo odpor k nějaké potravině, nepochutná si na ní, ať je připravena sebelíp. Vybírali jsme si ze dvou hlavních jídel a někdy bychom si bývali nejradši dali oboje. Dodnes vzpomínám na nejlepší milánské špagety mého života. Už nikdy jsem si na žádných tak nepochutnala jako na těch "školních". A paní kuchařka své tajemství nikdy neprozdadila, ač jsme se ho z ní před odchodem z deváté třídy my holky snažily vymámit. Ty naše báječné kuchařky se nám snažili odlákat do jiných stravovacích zařízení, ale všechny ve škole zůstaly v podstatě až do důchodu. Ježiši, ty jejich špagety bych fakt dala.

To je tak krásný, že jsem to čet při venčení Stelly několikrát za sebou. Velkej dík.

Jo a užij si tu narozeninovou oslavu o vikendu!

Do jídelny jsem chodila taky jen kvůli spolužákům. Strašně jsem si přála aspoň měsíc vlastnit ty úžasné papírové stravenky Jinak vařila babička,ale asi 2 měsíce jsem chodila...než jsem zjistila,že výborná babiččina kuchyně je víc,než blbnutí u stolu a ostatními.

ty stravenky...maly obdelnicky vyrabeny z ruzovyho papiru na pyják...diky za pripomenuti

Já jsem do školní jídelny nikdy nechodila, máma byla doma, tak vařila. Moje dcera posléze taky, ale měla trauma z toho, že nechodí do školní jídelny, tak jsem jí to dopřála. Jídlo bylo zřejmě příšerné, myslím, že toho moc nesnědla, ale byla šťastná, zřejmě proto, že mohla s kamarády pořádat knedlíkové bitvy.

presne tak, do jidelny se vlastne ani tak nechodilo na jidlo, ale za kamaradama!

Na základce jsem si hrozně přála chodit do jídelny. Kvůli spolužákům. Máma mi to nedovolila, že nebude už dál poslouchat, co jsem zase nejedla.

Jo, manzelka po nejake dobe take deti odhlasila. Nejdriv si musela vyslechnout A kdyz kontrolovala zda maji na pristi den pripraveny ucebnice a v tasce byly jeste zbytky zeli ktere kocka nezrala, rozhodla se jim vecer varit obed na pristi den.

Hrachová a čočková kaše mi až tak nevadily. Horší byly sladké dny, tuším úterý, to se pravidelně střídaly škubánky, nudle z mákem nebo tvarohem, rýžový blemc (patrně nákyp) a zcela výjimečně vdolky. K sladkým jídlům bylo mléko se škraloupem nebo kakao.

A ty tácy - to bylo asi všude podobný. My jsme navíc měli jednu dobu služby na utírání, pak to zřejmě hygienik zatrhl.

Jj, sladký dny byly často dost trpky... A zákaz hygienika zřejmě zachránil dost dětských životů. Krasnej víkend preju a díky za čtení, Pavlo.

tak...talíře jsem nikdy NIKDY nevylizovala, páč v naší školní jídelně to nebylo k žrádlu. Fujtajbl to byl pokaždý. Ale jinak moc pěknej článek, Marku.

Říkali mi Budulinku, tak si umíš představit, jak jsem byl oplacanej - já sežral všechno. Fajnove výlet do ovy preju a díky za čtení.