ne!!!!

Úplně nejhorší je, když vaše matka jednoho dne, až vašemu dítěti bude tak pět let, vytáhne odněkud něco z hadrů po vás!!!!!! a začne to nebohé dítě do toho oblíkat a říkat To nosil už tvůj tatínek, podívej, jak ti to taky sluší!!!!! Já to znám, to dělá moje máma, oblíká mýmu synovi hadry po mně!!!!! Začalo to nenápadně, malinkými trenečkami, když mu byl rok, trenečky nám tenkrát ušila, když jsme letěli (!!!!!!!) na dovolenou do Rumunska (!!!!). Pak postoupila k tečkovanému triku s beruškama a pak - a to už jsem zarazila - mu chtěla dát červenou halenku s opicí s knoflíkama místo očí, ve které jsem vyfocená v ZOO u umělého medvěda (rok 1979)!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

super, děkuji

dobrý den Marku, dneska ráno jsem si četla Váš článek, smála jsem se celou dobu a živě si představovala Vaši tehdejší "image"...:-)

díky moc za všechny Vaše příspěvky ...pravidelně se mi po jejich přečtení zlepší nálada ... svět je najednou hezčí a barevnější...ať se Vám dobře daří !

Re: super, děkuji

nejlepsi na tom vsem je, ze nektere texty udelaji vam a mozna i dalsim radost - te se v posledni dobe prilis nedostava a me pusobi radost to, ze maji radost ctenari - hura!

Po starší ségře taky nic moc ...

Dodnes mám v živé paměti, jak naši rodinu zaskočilo nečekané mrazivé ráno někdy na konci září a v rodinném rozpočtu se ještě jaksi nedostávalo na nový kabát pro mne (starý už zmizel ve víru všehomíra). Matka rozhodla, že bez kabátu do školy nepůjdu a tak mne navlékla do jakéhosi tvídového kabátku po ségře, něco na způsob paletka. Rozšiřovalo se to už od prsou, mělo to volány a bylo mi to krátké. Vypadal jsem v tom jako debil. Dokud na mne matka viděla z okna, musel jsem ho mít na sobě, jakmile jsem byl z dohledu, sundal jsem ho a do školy šel pomalu oklikou, abych se vyhnul kámošům. Do šatny jsem se vkradl jako smrad a tu svoji nádheru smotal a schoval do botníku. Po vyučování jsem vystřelil do šatny jako první a opět oklikou, ale tentokrát jako blesk, jsem mazal domů. Jakmile jsem byl na dohled našich oken, ještě naposledy jsem tu příšeru oblékl na sebe a pak už naštěstí nikdy. Na tomto zážitku vydělaly mé děti, protože jsem nikdy nedopustil, aby zažily podobně trapné okamžiky. :-)

Re: Po starší ségře taky nic moc ...

 připomněl jste mi epizodku z Harryho Pottera, kdy jeho kamarád Ron vyfasoval na Bradavický ples dámský společenský hábit z druhý ruky a odpárával z něj aspoň krajky a volány

Dík za pobavení!

))

Naštěstí jsem byl nejstarším,

ale když si vzpomenu, jak jsme chodili jako děcka ustrojení, tak to byla docela uniforma: Bílé tričko, červené trenýrky, hnědé punčocháče /když byla zima/, modrá tepláková souprava, doma pletený svetr a kulich. Lehké košile v délce ke kolenům na léto a té samé délky flanelové na zimu. Na nohy nějaké tenisky na léto a v zimě "komisňáky" /to byly kožené kotníčkové boty s řemínkem přes nárt, s podkovami vpředu i v zadu a s cvočky v podrážce proti prošlapání. Když jsme někam šli v houfu, tak to bylo jako když jedou koně. Také se k těmto botám přidělávaly brusle na klíček/. Do bot několikery tlusté ponožky, aby boty déle vydržely. Módní policii by trefil šlak. Nevzpomínám si ale, že bychom si něco záviděli, kvůli něčemu se vytahovali na druhé a pod. Holt nám to tehdy /kolem r. 1960/ stačilo.

Úžasná vzpomínka...

Teď se tomu člověk s chutí směje, ale když mě vyslali v páté třídě do školy v růžových pletených zvonáčích, na kterých se po pěti minutách sezení krásně vybouliy kolena a ze kterých jsem přes léto trošku povyrostla, takže mi "zvonily asi deset čísel nad kotníkem...bylo mi skutečně do breku a rodiče jsem v tu chvíli nenáviděla. Babička mi pak ušila z krimplenu zvonáče a za šířku zvonů jsem musela svést tuhý boj, kdy jsem babičce i vyhrožovala, že když zvony budou mít míň než 28 cm, v životě ty kalhoty na sebe nevezmu...táta se to od babičky dozvěděl a to byl průplesk za drzost! Jo, jo, to byly časy...

taky úžasná krejčovská terminologie

Jo

A takový gaťky

po sestřenici, to je teprve pocuc.

Recykluje se furt,

ale hlavně kojenecké a batolecí. On totiž i takový relativně levný nový kousek, vynásobený koeficientem oblečitelnosti (převrácená hodnota počtu dnů, kdy to na dítě můžete narvat, a zároveň vám z toho nevypadává druhým koncem) je cenově srovnatelný s levnějšími modýlky od Armaniho. Ovšem jak začnou děti rozum brát, máte utrum.