Ne hagyjuk, hogy Zelenskij nevessen a végén!

Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě je opravdu obtížné maďarská slova přečíst, natož porozumět jejich významu.

Josef dělá aktuálně svůj film v Maďarsku, já svoji půlroční práci na minisérii skončil a mám volno a tak jsem sedl do vlaku a po 7 hodinách jízdy byl v Budapešti.

Naposledy jsem na Nyugati nádraží z vlaku vystupoval v mých 17 letech, tedy před téměř půl stoletím. Kdyby jel vlak tak rychle, jako uběhly moje roky, byl bych v Budapešti vlastně za pár minut...

Budapešť je v porovnání s Prahou lehce ušmudlaná a omítky domů ve většině připomínají omítky domů v devadesátkové Praze. Po ránu můžete zahlídnout po ulicích spící bezdomovce v míře, která je v Praze nemyslitelná. Dost mě celkový prvotní náhled na Budapešť překvapil...

Po třech tejdnech jsem se těšil hlavně na Josefa, ale zajímala mě i nálada v Maďarsku pár dní před volbama.

Na plakátech a boardech Orbánovy partaje Fidesz koláže Ursuly von der Leyen (s naštvaným obličejem), Zelenského (taky zachmuřený v obličeji) a hlavního rivala Pétera Magyara (ve výrazu tváře odhodlaného) a k tomu slogan, který učíst bylo obtížné a porozumět mu nemožné. Naštěstí v mobilu translator a tak se člověk mohl dočíst, že hlavními sděleními Fidesz kampaně je vyvolání strachu (“Ök a kockázat“ – „Oni jsou riziko“ – myšleno shora jmenované) a silné brnkání na lidovectví.

A s určitým prapodivným strachem jsme se setkali i v budově Etnografického muzea (vřele doporučuji už třeba jen kvůli opravdu neobvyklé stavbě). Před každou expozicí v areálu musíte projít kontrolou vstupenky.

U jedné expozice jsme staršímu muži vstupenky předložili, pozdravili a poděkovali anglicky a pán nám lámanou angličtinou odpověděl a popřál pěkný den.

Když jsme expozici opouštěli, pán se k nám téměř přikradl a zeptal se, odkud jsme. Řekli jsme, že z Prahy a v tu chvíli mě ten pán chytil za loket, opatrně se rozhlížel kolem a když zjistil, že nikdo není poblíž se zeptal: „A jak to u vás teď vypadá? Co Babiš?“, zeptal se opět s velkou opatrností.

„Ve volbách vyhrál, je třeba to respektovat“, odpověděl jsem a pán jen přikyvoval hlavou a mlčel. „Ale dobrý to neni.“, dodal Josef.

„It´s the same here.“, povzdechl. „U nás Orbán, u vás Babiš.“

„Ale za pár dní tu máte volby a tedy šanci situaci změnit.“, podíval jsem se na pána.

„To doufám, ale lidi tady už začali věřit lžím a jediné, co je zajímá jsou oni sami.“, dodal a pořád skoro šeptal a rozhlížel se kolem.

Pak jsme si s pánem podali ruce a rozloučili se.

... a po zbytek pobytu v Maďarsku jsem měl na očích stále ty mnou už přeložené politické slogany a hlavně pro mě nevysvětlitelný strach dospělýho chlapa, kterej jen šeptá a rozhlíží se v obavách kolem...

Co všechno by se muselo stát, abych se choval jako on...?

–-

Ne hagyjuk, hogy Zelenskij nevessen a végén! (Nenechme Zelenského, aby se na konci smál!)