Na labutím jezeře se z mé matky stala zadělaná kachna
"Takže jsi do foyer divadla vstoupila načančaná a zapatlaná zároveň?", začínal jsem se usmívat.
"Kdyby vstoupila..., to by ještě šlo. Já tam vlítla jako raketoplán! Zakopla jsem o práh, při vpádu točením kabelky na zlatým řetízku vyrovnávala tělo, aby nepadlo přímo na hubu. Cestou jsem bouchla do jiný ženský a zastavila se o nejlbižší mramorovej sloup čelem a sjela k jeho patce ksichtem obtisknutym v tom mramoru. Neříká se tomuhle ántré"?
"No ty vole!", nezbylo jiné konstatování.
"Možná ještě hůř! Srovnala jsem se v sedě u patky toho sloupu, lehce se oklepala ze šoku a zjistila jsem...", chtěla pokračovat matka a já jí do toho vletěl: "... že máš odřený kolena!"
"Ale prd, padla jsem sice hubou na mramor, ale kolenama jsem dopadla na červenej tépich. Bylo to daleko horší!"
"Krev z nosu!", radoval jsem se z toho, že jsem přišel záhadě na kloub i za cenu krvácení z nosu v budově divadla a nóbl společnosti kolem mé padlé matky.
"Kdyby krev z nosu...to by mě okolí litovalo.", povzdechla máma.
"Sukně vyhrnutá nad pupík a odhalený bombarďáky!", hnal jsem fantazii do nebeských výšin a kuckání ze smíchu mě pomalu přesouvalo do stavu bezvědomí.
"Samá voda!", hlesla pouze.
"Poddávám se!", přiznal jsem bez okolků a čekal hrůzu hrůz.
"Jak jsem se tak probírala v sedě na červeným koberci, opřená o sloup s davem lidí kolem mě, všimla jsem si, že mám v ruce nějakým prapodivným instinktem pořád sevřenej zbytek rohlíku, kterej jsem chtěla v divadle hodit do koše."
"A to je tak strašný?", cítil jsem určité zklamání z toho, že zbytek rohlíku nemá v žádném případě šanci přehlušit krvácení z nosu nebo sukni vytaženou nad pupík.
"Špička rohlíku sama o sobě není až takovej průser. Blbý je, když je plná horčice...", dodala matka s ledově chladným komentářem.
"A jé je....", začal jsem opět kuckat a nešlo to zastavit.
"Takže jsem měla hnědý šmouhy po kostýmku i šátku, o kterém jsem byla přesvědčená, že mi dodá francouzský šarm....", pokračovala máma.
"Barva kostýmku?", chtěl jsem být více v obraze.
"Smetanová. Příjemně konstrastní s barvou plnotučné hořčice.", poznamenala matka věcně.
"No panečku....", dodal jsem.
"Kolem mě hlouček lidí. Podávali mi kapesníky a pořád se tak divně tvářili, jako že mi chtěj pomoct, ale tak trochu se eklujou."
"Asi nepoznali, že je to horčice....", snažil jsem se ze sebe dostat mezi smíchem tuhle krátkou větu.
"Vypadala jsem fakt zbídačeně. Rozhodně ne jako labuť. Spíš jako zadělaná kachna." shrnula máma svoje pocity z vpádu do stánku kultury a noblesy.
"No ty kráááso. Škoda, že jsem tam nebyl", zalitoval jsem opravdově.
"No škoda!", souhlasila máma, "protože po pádu by si matku zvedl ze země, odvedl ji na toaletu a horčici ještě smyl z obličeje, obočí a vlasů. Byla jsem fakt zřízená, jako bych omdlela smrady a následně ksichtem padla do podělanejch dětskejch plen."
"Zorinko, jak to tak vidím, do společnosti už budeš moct vyrážet jenom v doprovodu", byl jsem chápajícím a ohleduplným synem.
"Houby, měla bych bejt míň žravá..."
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Pronájem ordinací a kanceláří Dům zdraví Kyjov
Dobrovského, Kyjov, okres Hodonín
10 000 Kč/měsíc