Vždycky, když čtu Tvý blogy, Marku, tak je to takové potěšení, ta Tvoje hra se slovy a poesie v próze. Psát i o smutných věcech stejným stylem, je dáno jen někomu, výjimečnému.

Nemám, co bych dodal.

podekovani s omluvou za mensi zpozdeni

prace - prace, ale prace radost

dekuju za precteni a dny at jsou mile k zapamatovani!

Marku, smekám! Vytvořil jste o nejtěžších chvílích člověka a jeho nejbližších opravdu krásný blog, a našel jste do něj krásně citlivá slova i osobní pohled ve spolupráci s obdivuhodným nadhledem.

S upřímnými slzami v očích posílám Vám i Vaší mamince pohlazení.

bylo to, jak to bylo, Zdenko

jen prilis rychly, ale co se melo vyrikat se vyrikalo

a dekuju za ucast a cteni

pekny dny preju

Zdravím Marku, připomněl jste mi tátu. Ten to také před lety vzal hopem během jednoho měsíce.

Smutný blog a zároveň smutně krásná slova. Přiměla mě se na chvíli zastavit, přemýšlet a zase si vzpomenout na člověka, který mi chybí.

sice to nebylo zamerem textu, ale kdyz to takhle prislo (zastavit se, popremyslet), proc ne. zastavit se - to je umeni dneska. to ostatni se dostavi zahy

dekuju za cteni a peknej zbytek dne preju, Petre

dekuju, Jardo a fajn dny preju

Nevím jestli lžou žáby, spíše toho víc vím o lidech. Nebo nevím? Co já vím? Před pár týdny jsem se rozloučila se svým velmi blízkým kamarádem. Den co den lžu sama sobě, že vlastně neodešel, že si brzy zavoláme, někam zajdeme, dopovíme si, co jsme si nestihli říci...

Lžu sama sobě, protože tenhle druh lži je možná milosrdnější než pravda. Jak to mají žáby, netuším. Třeba dost podobně.

Marku, je mi líto tvé a Zořiny ztráty. Takový je život. Žijeme dál a občas si musíme nalhávat, že to bude dobrý...

Určitě bude. Časem.

ony ty zpravy z nebe nemusi mit nutne jen psanou podobu, Pavlo...

dekuju za cteni a klidne dny preju

Smutné a zároveň krásné, když člověk není v odcházení sám. Když je možnost se rozloučit. Upřímnou soustrast.

Nevím, jak to mají žáby, ale pagekoni určitě nelžou.

ty pagekone, Mileno, budu muset proverit...

a dekuju za cteni i Vase slova

fajnovy dny preju

Marku, hluboce lidský článek a vzpomínka na blízkého člověka. Takhle jsem před 14 měsíci držel za ruku umírajícího kamaráda. A co se týče máminy otázky: myslím, že lžou hlavně ty jedovaté.

clovek neni na nic podobneho pripraven, prestoze vi, ze k tomu dochazi

a pak si to v sobe cele zpracovava a netrva to jen par tydnu

dekuju za cteni a pozn. o jedovatych zabach

hezky dny

Marku, Vás číst je vždy potěšení, i když to dnešní čtení je o velké bolesti. Smekám pomyslný klobouk nad slovy, kterými to bolest dokážete vyjádřit.

Zdenko, dobry den

zivot proste nejsou jenom hody a radosti

tak se k tomu clovek musi stavet a dny, ktery jsou horsi prekonat

dekuju za cteni a mejte krasny dny