Konec konců...

"...takže radši ženská bys byl, jo? zvedla matka oči v sloup ve chvíli, kdy rovnala trup předkloněný u myčky. "Hlavně mi, prosimtě neřikej, že proto, že maj ženský lehčí život" dodala, zaklapla uzávěr skříňky na mytí nádobí, navolila program a zmáčkla "start".

"No né na furt, ale třeba na rok si to prubnout" odpověděl jsem rychle. "Nebo spíš na půl, to by asi stačilo" dodal jsem po pár vteřinách přemejšlení.

"A kterou část života průměrný ženský by sis vybral?" naskočila máma na dané téma.

"Já bych si přece nevybral život PRŮMĚRNÝ ženský!" potvrdil jsem rozhodně kvalitu ženského života, kterou bych chtěl v půlroční periodě prožít.

"No dobrá, ty maximalisto, tak kterou neobyčejnou část života neprůměrný ženský bys chtěl zažít? Těreškovovou, když jí vozili v Zilu jako vopici po Rudym náměstí? Němcovou, když ji vydali první knížku a ona mohla dolejt polívku do talíře až po okraj? Nebo snad Gertrudu Steinovou v době, kdy k ní na mejdany chodil Picasso s Matissem?"

"Valentinin život bych klidně nechal Valentině a nevyhřátý místnosti s chutí přenechám Božce. Ale ta Steinová..." lehce jsem začal přebývat ve fantaziích.

"No dobrá, takže lesba Trudi Stein - jiný jméno snad lesbě ani nemohli dát, nemyslíš?" zamudrovala máma. "A že sis vybral lesbičku?" podivila se chvíli na to.

"Ty mi jí nabídla!" vzepřel jsem se. Musel jsem si  vybrat mezi komunistkou, chudou spisovatelkou trpící domácí násilí a lesbou. Gertruda sice nebyla zrovna fešanda, ale žila zajímavej život. Co je to vesmír proti debatě s Fitzgeraldem?

"No dobrá, takže bych měla dceru lesbu - sice jen na půl roku, ale dobrá. Co dál?" zajímala se matka. "Proč bys chtěl zkusit bejt ženská?"

"Třeba proto, abych pochopil, proč například tobě u MĚ doma vaděj džíny pověšený na věšáku v předsíni když maj bejt na ramínku ve skříni."

"Prosim tě, taková malichernost... A kvůli tomuhle zjištění bys byl ochoten měsíc co měsíc krvácet?" dodala s lehkým opovržením matka. "Nebo bys už žil život Getrudy po menopauze?"

A sakra, na to jsem nepomyslel, tím mě máma celkem rozhodila.

"Menstruovat je asi nutnost k tomu žít jako žena, že jo?"

"Obvykle to tak bývá" dodala opět s jemnou ironií v hlase máma. "Ale dá se to přežít, mohu dosvědčit" dodala opřená o myčku a čekala, kdy v ní začne šumět voda. Když si totiž myčku pořídila a začala se s ní kamarádit, překvapila mě větou: "Myčka ženskou uklidňuje". To šumění vody v ní jsou opravdový lázně. Úplnej Priessnitz. Krásně to ženskejm čechrá psýché - jednak ten zvuk a pak ta jistota, že nádobí se dá umejt se  s u c h e j m a  rukama.

"No tak bych menstruoval, no bóže" dodal jsem hrdinně.

"Nebyl bys jedinej chlap, co menstruuje. Takovejch už jsem za život potkala víc než vajglů na chodníku. Takže by to až taková změna nebyla" dodala matka spontánně.

"Takže další důvod, proč ženská, dělej, čekám - jen o džínách na věšáku to přece nemůže bejt".

"Asi bych byl děvka." vypadlo ze mě, protože jsem pořád nemoh najít nějaký synonymum pro to, co bych jako ženská dělal asi fakt s láskou.

"Zkrátka si z chlapů udělat závisláky. Bejt šmrncovní, dostat co chci, nemít starosti. A to všechno jen díky tomu, že bych měl jen o pár čísel větší prsa než mám teď a škvíru mezi nohama."

"Začínáš mě děsit", naoko se pokřižovala matka opřená o myčku. "Jako že bych porodila lesbu a navíc děvku? Nedáme si kafe?"

Dokázat spojit nespojitelné v jeden okamžik, v tom je moje matka mistr Vesmíru!

"No, počkej" lehce jsem si zaoponoval "každá ženská, nebo skoro každá ženská říká, že chlapi jsou hajzlové, že doma čuměj na televizi s pivem v ruce, a jen se dostanou ven, jsou z nich milovníci a King Kongové, duševní terapeuti a maséři. Není to tak? Neříkaj tohle ženský ve většině případů?"

"Jasně, že řikaj. A chlapi zase ve většině říkaj, že ženský jsou děvky vyčůraný, co tě nalákaj, voškubou a odkopnou. Mlíko?"

"Jo, trochu mlíka si dám. A právě to bych chtěl bejt, taková ta vychcaná ženská, co naláká, voškube a odkopne. Jen bych to na rozdíl od těch ženskejch, co se jako ženský narodily, klidně i přiznal.

"Pravdomluvná lesba a děvka..., no to se nám to hezky rozjíždí" dodala matka a zalila dva hrnky kávy. Cmrndla do nich mléko a jeden z hrnků mi podala.

"Ale...konec konců...to neni blbej plán" řekla a olízla lžičku, kterou si kafe zamíchala. Tu samou lžičku mi pak podala s gestem "zamíchej si taky". I tohle gesto bych rád jako žena za půlroční život pochopil a vstřebal. 

"Takže ty bys sis jako ženská našel nějakýho chlapa, kterýho bys nalákal a ... jako to bylo dál?" ztratila se máma v úvahách, do kterých jsme se spolu odvážně pustili.

"...voškubal a odkop".

"Aha." dodala a chvíli bylo ticho. "A přiznal bys to."

"A navíc bys zjistil, proč například mě tolik zajímá, proč džíny nevisej na ramínku, že?"

"No, mimo jiné" odpověděl jsem.

"Mimo co jinýho ještě? Co dalšího bys chtěl jako ženská za půl roku stihnout? A mimochodem, pokud bys byl Getrudou, žádnýho chlapa bys asi nenalákal, neoškubal. Možná pár úchyláků, co je rajcujou lesby, bys odkop. O oškubání ale asi nebude ani řeč. Dáš si ke kafi kousek čokolády?"

"No tak bych nebyl Gertruda Steinová, no. Tak bych byl nějaká Helena Javorská, třeba."

"Ale, hochu, to pozor! To je velkej rozdíl. Říkals přece, že bys nežil život obyčejný ženský!" vítězoslavně pronesla matka šáhla do skříně pro čokoládu.

"Jako Helena Javorská bys možná přišel na to, jak je to s džínama na ramínku a věčně zvednutým prkýnkem na hajzlíku. Ale na debaty s Fitzeraldem bys moh zapomenout stejně, jako bys nemoh zapomenout na menstruaci. Pravidelnou! Oříškovou nebo hořkou s mandlema?"

"Hořkou s mandlema. No tak bych byl krásná Helena Javorská s menstruací. Chytrá. Lama. Kvůli který peněženky v kapsách chlapů při procházce Pařížskou zívají tak strašně, až z nich vypadávají kreditní karty."

"Ubožáku. Já myslela, že tvoje divný přání má vyšší cíle, než jen nakupování. Odmyslím-li to, že bys měl chuť pochopit to základní - teda ženský myšlení, pak by tvůj život v ženskym těle byl hodně plytkej. Možná by byl literárně zajímavej - pokud bys byl Getruda Stein. Ale bejt jenom děvka Helenka Javorská...."

"Tebe nidky nelákalo bejt chvíli chlapem?" zasadil jsem matce nečekaný odvetný úder.

"Ale zajímalo, to víš, že zajímalo. Například ve chvíli, kdy tvůj otec už po třetí objížděl po magistrále CELEJ Berlín, protože dvakrát netrefil na výjezd na dálnici k Baltu. V tu chvíli jsem si říkala, co může bejt tak těžkýho odbočit na křižovatce s cedulí Usedom? 2x!!!! za sebou. V tu chvíli jsem chtěla být mužem! Abych na to přišla."

"Jenom v tu chvíli? Jenom při odbočce na Usedom?"

"Ale kdepak, takových situací bylo dost a dost, ale nemá cenu si je pamatovat, natože je vyjmenovávat. Stejně bys to nepochopil."

"Leda jako Getruda, nemyslíš?" dodal jsem lehce "koketně".

"Leda bych měla dceru. To je fakt. Silnejm ženskejm ale dává ten nahoře syny. Proto mám tebe s bráchou. Aby ty labilnější ženský na světě rodily dcery a mohly si pak s nima povídat.

"Třeba jako teď my dva, viď, mami?"

"Ano, Trudi."