Když už musíte, mějte doma dvě igelitky!

Ano, není to zrovna adventní téma. Ale jsem si jistý, že po přečtení "pravidla dvou igelitek" bude mít pár jedinců v příštím roce šanci přežít svoje milostné avantýry bez ztráty domácího bodu.

Advent neadvent, svátky nesvátky - tajné lásky frčí světem i v době, kdy tradice tlačí silou hlavně lásku rodinnou, anebo milosrdnou k trpícím.

Milenci, tajní kumpáni, to nemají v těchto dobách zrovna lehké. Celej svět se tváří, že v době vánoc existuje jen láska v rodině a basta fidli. To bych tak hrálo, aby se zanášelo i o vánocích...

"Ty si vážně kráva! Copak neznáš pravidlo dvou igelitovek?", řekla jedna druhé u stolku v bistru v nákupním centru.

To mě zaujalo. Seděl jsem u vedlejšího stolu a nechal si od obsluhujícího personálu ještě dolít kohoutkovku. Nepospíchal jsem a neznal jsem "pravidlo dvou igelitek".

"Takový pravidlo neznám. Ale průser mám pořádnej. I kdybych obalila závojnatky a do salátu nastrouhala lanýže, je to v pytli. Je to v pytli.", rezignovaně odpověděla ta, která stejně jako já do té doby neznala zmíněné pravidlo.

"To se vyžehlí.", uklidňovala kamarádku přítelkyně a srkla čaje vonícího skořicí.

"To těžko. Milan ty plechovky v koši po víkendu, kdy odjel s dětma k mamince, prostě neměl objevit.....", dlouhý vzdech a dlouhá pauza.

Dával jsem si ten příběh pomalu dohromady.

Milan vzal děti a odjel k mamince na víkend.

Maminka dětí od Milana zřejmě dlouho po volném víkendu, kdy bude sama, vroucně toužila.

A protože to je fešná ženská a hovorná ženská, úplně sama dva dny zůstat nemohla. To je logický. 

A protože holky většinou pivo nepijou, musel k ní domů přijít asi nějakej kamarád, co ho pije. A Milan to nebyl...

Takže přišel jinej kamarád, pili spolu pivo, plechovky házeli do odpadkového koše a kamarád pak zase odjel. Nebo tak nějak to bylo...

"V neděli jsem ještě udělala karbanátky s bramborovou kaší a uklidila celej byt před vánocema.", dodala hrdě smutná kamarádka.

"Jen jsem zapomněla vynést ten koš s plechovkama od piva.... ", dodala s velkou dramatickou pauzou.

"Opravdu. Já zírám. Takovej amatérismus.", okomentovala ta druhá víkendový příběh své kamarádky.

"Vrátili se z víkendu, děti se vrhly na kyselý okurky, co jsem dala na stůl v misce. Milan projel rukama kapsy u kalhoty a papírky od bonbonů, který cucá v autě, aby nekouřil, chtěl hodit do koše. No a tam našel ty pixly od piva....

"A co?"

"A nic. Vlastně - a všechno. Dyť já pivo nepiju. To Milan ví. Jenom řekl: no panečku.... a spustil nohu z pedálu koše a víko se zaklaplo."

"No a co ty?, zeptala se kamarádka.

"Poslala jsem děti umejt si ruce a naložila karbanátky a kaši na talíře.... Milan přestal mluvit. Nemluvil ještě ani dneska. Snad se do štědrýho dne rozmluví..."

"Pavel?", chtěla se zorientovat kamarádka.

"Jo, Pavel, přes noc.", přiznala hříšnice a upila ze sklenice vymačkanou mrkev s jablkem.

"Moje zlatá, jak jsi stará, tak jsi blbá.", opřela se oběma lokty o stolek v bistru ta, co poslouchala.

"Základní pravidlo víkendu s milencem u tebe doma jsou dvě igelitky. Jedna v rodinném odpadkovém koši, druhá někde zavěšená. A do týhle druhý musí jít všechen odpad za dobu, kdy jsi "sama doma", víš, holčičko? To sem netušila, že jsi tak nevzdělaná. Mít dvě igelitky, žádný plechovky by neviděl, mluvil by a ty bys teď slepovala doma s dětma linecký."

Dopil jsem vodu, natáhnul na hlavu čepici a vyrazil do dalších dnů bohatý o jedno dost zásadní pravidlo.

Když už musíte (a přiznejme si, že to známe osobně....), mějte doma dvě igelitky.