- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Marku
Promiň musím se smát, i když tu bolest znám. Drž se, doufám, že už zase chodíš a "chodíš" normálně...
jó, až vás to chytne po patnácté, tak budete vědět, jak si pomoci já už to umím v pravý moment rozhýbat, ale ukradl jste mi motto. Tvrdím, že pokud si člověk dokáže sám nějakým způsobem vytřít, jde o prd.
Když jsem byla co se hřbetu týká začátečník, zůstala jsem dopoledne doma sama se psem. První den jsem měla velkou žízeň, ale než bych se pokusila vstát, raději jsem žíznila. Druhý den se o mne rodina postarala a na stolek jsem dostala něco sklenic i s brčkem. To se náramně líbilo psíkovi (45 kg). Jen jsem vzala sklenici, strčil do ní svůj něžný šňupáček a lemtal se mnou. Tak jsem měla 2 možnosti, žíznit, nebo pít psí žgryndy. Vyhrála druhá možnost.
Ahoj Mark, ze srdce doufám, že je už líp. Bolest zad je můj souputník, ale zažila jsem i situaci, že jsem neslezla z postele. Určitě to znáš, taková ta bolest, kdy pohneš palcem u nohy a tělem projede samurajský meč odshora dolů a učiní z Tebe špíz, který se ani nemůže cukat, protože by mu vylezly oči z důlků a hrůzou by se mu zježil každý vlas a chuť, takže by vypadal jako Dikobraz. Doktor (naštěstí kamarád) za mnou musel lézt na postel, by mě "opíchal". Dnes už se tomu směju... naštěstí jsem z té bolesti nejedla, protože bych zaručeně nevytřela a čůrat jsem chodila, jako naše prabáby a vy pánové, vestoje. Náplasti tou dobou buď nebyly, nebo byly pro mne, co samoživitelku, nedostupné. Takže jsem se přes den krmila patákama, abych mohla fungovat (rodina toleruje matce neschopnost chvíli) a večer, když všichni usnuli, jsem lezla do postele stylem Meresjev (nechtěla jsem jíst prášky na noc, potřebovala jsem vstávat v 5 do práce), abych si tam "užívala" syndromu neklidných nohou, to jak nervíky přišly k sobě. Neboj, bude líp
Znám velice dobře. To si naplánujete výlet do Prahy a abyste vypadali k světu, nakloníte se ráno nad vanu k umytí hlavy. No, a pak už jen čekáte, kdo vás odveze na injekci a v práci uslyšíte něco jako - se zase hodila marod, prej se zádama...Radost z toho evidentně měli mí tři pejsci, a uhnout oblizkům nešlo:-))).
Tak to já, Marku po vzoru Francouzů rovnou po "úkonu" tak ,jak jsem, zacouvám nad vanu a vystříkám hadicí...a pak stejně musím ještě vytřít do sucha. Porod, ale mám aspoň "pocit lepší čistoty."
Ježiš to je mi tě kamaráde líto. Já to měl dvakrát v životě a je to hrůza. Nejhorší to bylo poprvé, kdy jsem jel s rodinou na dovolenou do Jeseníků a 5 kiláků před cílem jsem zastavil u lesa, že se musím vyčůrat a jak se soukám z toho nízkýho Mercedesu, tak mi v těch zádech ruplo a dovča v háji. Seděl jsem tejden v křesle a čuměl na DVD. Bolest hrozná , ale nejhorší bylo , jak byla žena na mě naštvaná. Ono se člověku moc nechce chodit v předklonu po lese. Běž na injekci k doktorovi to tě narovná spolehlivě.Nemá cenu se trápit.
se mas, aspon z mercedesu...ja z psiho obojku, Davide...
Je mi vás líto. Ono to časem přejde, ale trvá to. Chce to prevenci. Pokud cvičím pilates, záda mě nebolí, před Vánoci jsem měla chřipku, 14 dni vynechala a šup, bylo to tady... Přeju brzké uzdravení.
Tak tenhle pocit - ten já dobře znám. Prej i psychosomatický, no, všechno bude dobrý... Když i já se z toho po 1/2 roce (hrůza) dostala...
pul rok v predklonu? nikdy!!!! uz se to lepsi, Lido, diky za podporu a fajn den preju
Marku, ty vaše články mě tak baví, že jsem se v nich vrátila až do roku 2012 a začala jsme je louskat od tamtud. Vaše máma je prostě "boží". Už vím kým bych chtěla být až budu stará
tak to mam radost, ze dela radost! dekuju za cteni, Michaelo a fajnovy dny preju
Marku, když mě chytnou záda...nevytřu!
dame o tom rec, az se, Jitko, uvidime
krasnej den preju