Mezinárodní den žen...oni ho slaví na západě.......

http://www.huffingtonpost.com/saadia-zahid/imagine-international-wom_b_4924840.html

a proc by neslavili?

Já vždycky kupovala mamince frézie, protože krásně voní. Tak mám ten svátek s tou vůní spojený dodnes, ale potěšila mne i kytička sněženek, kterou mi dnes děti natrhaly na skalce 

krasa...něženky mám rád, dal jsem si z nich pryc to "s", protože zimu (snih, mraz, kratky dny, atd) vuuuuuuuubec nemusim. jsem letni clovek.

a frezie znam - kdykoliv jsem je jako dite nekomu koupil, pokazdy jsem zlomil stonek...takze jsem se pak orientoval spis na kocicky a zlatej dest...

to já jsem na tom ještě hůř, na MDŽ jsem byl už velkej

takze jste spadl do kategorie tech "upravených" chlapu?

Hezká nostalgie, dalo by se říct i Ostalgie. Duxky si teda nepamatuju. A je škoda, že se tenhle svátek odsoudil, sice se zase začal slavit den matek, ale ten jaksi nemyslí na ženský všeobecně. Karafiát, griotka, přáníčko pokud možno vyrobené vlastní pílí, chlebíčky a .... a víte, že bych si chlebíček dal?

hmmmm, chlebíček....ze by dneska?

... krásnej sváteční blog

dekuju, Stepanko

Jak já vzpomínám na ty oslavy: dělníci makali jak diví a papaláši,bossové ROH a různí funkcionáři se ztřískali za podnikové peníze. Ženy dostaly šátek a ručník,které stejně fasovaly. Jen ty výše postavené dostaly něco,co mělo nějakou hodnotu.

Tento týden jsem na síti četl že pokladní z Makra podávají stížnost na své vedení. Asi proto že jim chtělo uspořádat oslavu MDŽ.         Nebo že bych se mýlil...

Milí pánové, proč tolik ironie. Pamatuji si moc dobře jak jste stávali u prodejen květin nebo v cukrárnách, aby jste svým ženám přinesli za jejich péči o vás dárek, ať to bylo pro babičku, maminku, manželku,dceru, přítelkyni, nebo kolegyni v práci.

Po revoluci se z tohoto svátku udělal svátek komunistický a odsouzený k zapomnění. Nebyla jsem soudružka a milé pozornosti jsem dostávala také a měla jsem z nich radost, to si pište. Oslava v práci se mi také líbila, měli jsme ji vždy s hudbou a na nedostatek tanečníků se nedalo stěžovat, protože vy muži jste tento svátek slavili společně s námi.

Dnes již  u nás doma dárečky nejsou, muži ne pro přesvědčení, ale pro své pohodlí ho zavrhli. Svátek matek se také moc neuchytil, tedy 8. března nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy si muži uvědomili, že by svým ženám měli udělat radost.

Můžete namítnout, že nosíte ženě kytku kdykoliv a nemusí to býti zrovna když je státní svátek ,ale víte sami, že tento postup je zavádějící, každá žena zbystří a s zároveň s kyticí čeká zda z vás nevypadne nějaké nemilé překvapení.

Poslední dobou je málo příležitostí pro lidi na pracovišti aby se sešli, poseděli a pobavili se. Když už ne pro svátek samotný, tak pro toto tmelení kolektivu by se neměl vytěsňovat, vždyť občas je potřeba vidět své nadřízené také z té lidské stránky.

můžu vás ujistit, že takhle jako vy nepřemýšlí moc apsoň trochu chytrých žen ...kdykoliv  dostanu od manžela kytku, mám radost a vůbec mě nenapadne nějaké "nemilé překvapení" - to není normální. Svátek matek se ujal - od svých dávno dospělých dětí kytičku dostávám  - možná je to i tím, že v naší rodině se svátek matek slavil i za socíku, ale vidím kolem sebem že se fakt slaví. Jasně, že když mi děti přinesly ze školky/školy přáníčko k MDŽ, tak jsem jim s úsměvem poděkovala - ale že by mě to nějak těšilo, to tedy ne. A "tmelení kolektivu"? Do práce chodí člověk pracovat a nemůže si vybírat, s kým tam je - a přátele se vybírám, neberu to, co mi někdo přidělí do kanceláře - tak proč něco "tmelit" - kdo mi sedne, s tím jsem kámoš, kdo ne - tak se přece nebudu přetvařovat. A pokud si vpzomínám na oslavy MDŽ za socíku - chlapi se akorát ožrali, což jejich manžlekám moc radosti neudělalo (a nevynahradili to ani ty ručníky - většinou dost příšerné )

Ten váš dětský veršík mi dost silně připomíná podobný z tehdejších čítanek: "Rudou barvou dneska září, sedmička v mém kalendáří", který patřil byl k jinému, ještě odpornějšímu svátku.

nebyla to vřsr?

Krásná vzpomínka na dobu "bezčasí"....

A pracující ženy obdržely od CZV ROH dva chlebíčky či zákusky, bonboniéru a ony pověstné karafiáty...... a pak šly stát frontu na hygienické  vložky....

U nás holky dostávaly mýdlo nebo ručníček. A všichni chlapi se na jejich počest upravili.

To byly rasy!