Když jsem byl malej a bylo emdéžet
I přes určitou nekompatibilitu naší rodiny s komunistickým zřízením byl svátek rudých karafiátů a dětmi vyrobených přáníček akceptován i našem domácím revíru. Snad i proto, že ho komunisti ukradli (jako téměř všechno) a udělali z něj svátek pracujích žen tak nějak po svym...
Peníze za sběr papíru jsem den před 8. březnem vytahal z kasičky ze západu - měla tvar dolaru!!!!, takovou neměl nikdo!, oblík jsem si ty tesilový příšerně kousavý kalhoty a běžel pro kytku.
Seběhl jsem naší ulicí s kopce k Sadům Rudé armády a na Fučíkově ulici (měli to ty komunisti fakt hodně vychytaný s názvama) jsem mámě koupil tři rudý karafiáty.
Pani mi k nim ještě přidala obligátní kapradíčko, který se mi moc líbilo. Vypadalo totiž jako zelená jemná pavučinka.
A žádnej celofán a mašle. Kdepak! Prachvobyčejnej motouzek a papír, kterej pak děda nožem nařezal na obdélníčky a odnes si ho pokaždý domu...
Paní v květinářství jsem nechal útratu sakum prdum prásk nějakejch 10 korun a cestou domu jsem se ještě zastavil v trafice na začátku parku.
Tam jsem koupil babičce k MDŽ cigarety v červený krabičce s nápisem Dux. Tenkrát se ještě po cigaretách neumíralo a chlapi kouřením neztráceli plodnost. A pani v trafice mě znala a věděla, že babička kouří Duxky a tak mi je prodala a já měl na MDŽ všechno, co jsem potřeboval.
Prosvištěl jsem Sady Rudé armády, minul sousoší rudoarmějců osvoboditelů, kterým k nohám klekaly kamenné ženy a na samopaly zavěšené na jejich ramenou vkládaly kamenné květy šeříků.
Vyběhl jsem široké betonové schody vedoucí na Gottwaldovu ulici (řikám pořád, že tehdejší marketing měli komouši fakt vymakanej) a dostal se do Resslovy (tady do soudruhům lehce ujelo...) ulice, která se táhla do mírného kopce.
Celou cestu zpět domů jsem si v hlavě memoroval básničku, kterou řeknu mámě a babičce v kuchyni. Budou dojaté a já šťastný. Mámě dám pusu a karafiáty a přáníčko vyvedené na čtvrtce. Babičce dám pusu na rty vonící po Duxkách. A budeme se mít krásně.
Hlavně nezapomenout na sloky té básničky. Nezklamat maminku a babičku!
To jsem už byl u chodových dveří našeho činžáku, lehce udejchanej, zpocený vlasy přilepený na čele.
Kytku v papíru na stojáka před sebou a v druhý ruce krabičku cigaret.
"Co je za den v kalendáři? Moje očka štěstím září!", opakoval jsem na schodech nahlas pořád dokola, když jsem stoupal k nám do třetího patra.
Za chvíli to začne - těšil jsem se, jak se máma s babičkou budou usmívat a jak mi udělají radost jejich radostí. V dětství se málokdy míchá radost i pýcha. MDŽ byl ten pravej den!
Ve druhém patře si na mě jednou počkal pan Pilous. Virtuózni trombonista ústeckého divadla. Říkali jsme mu s bráchou strejdo, ačkoliv z přízně opravdu nebyl.
"Ahoj strejdo", chtěl jsem pronýst jen tak v běhu.
Beze slova mě zastavil dotykem jeho dlouhé trombónové ruky o moje malé klukovské ramínko.
Podíval se na mě, zvážněl a mně se v ruce rozklepaly karafiáty pro mámu.
Do ticha chodby tříposchoďového činžáku pak z plných plic zarecitoval rým, který mi sedí v hlavě do dnešních dnů:
"Naše milé soudružky, dostanou dnes do držky!"
"Panáka griotky" - dodal.
Až teď půjdu vyvenčit psa, zavolám mámě. A ten rým, který mi tu po panu Pilousovi zbyl, jí k dnešnímu MDŽ odrecituju. Bude ráda.
Marek Valiček
Mír do tří dnů a vejce do Velikonoc

Při návštěvě New Yorku jsem si nenechal ujít „Fantoma opery“ v divadelním districtu a měl jsem štěstí být i u oslavy Dne díkuvzdání.
Marek Valiček
Jak jsme s choboty bojovali proti upadajícímu Západu

Zkusili jste někdy pobíhat po trávě s igelitovými pytlíky přes chodidla a házet v této situaci gumovým granátem???
Marek Valiček
Nožičky, ručičky a všechno to ostatní...

„Žití jde ve vlnách, milej zlatej. Někdy klidnej Táááálinskej rybník, jindy vlny, který tě seberou a tak tak se stačíš nadejchnout.“
Marek Valiček
Karel Havlíček není vždy Borovský

„Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoliv bratrsky, nýbrž nepoctivě a soběcky smýšlejí. Přibližují se s jidášským polibkem, aby nás pak strčili do kapsy...“
Marek Valiček
Prděj krtci stejně jako my?

Jak už jsem tady několikrát napsal (a stále si na tom trvám) - naslouchat dětem je víc než zmrzlinovej pohár od Myšáka...
Další články autora |
Turek jel rychlostí přes 200 km/h a fotil se u toho. Policie věc prošetřuje
Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) se na svém účtu na Instagramu pochlubil fotkou, ze které...
Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií
Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...
Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident
Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...
Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty
Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...
Dan Bárta si traumaticky poškodil sluch, J.A.R. přesouvají vyprodané koncerty v Lucerně
Populární kapela J.A.R. musela přesunout na jiný termín dva vyprodané koncerty v Lucerna Music Baru...
Nic takového jsem neviděl! První Američan na orbitě vyfotil „vesmírné světlušky“
Seriál Snímek, který při prvním americkém pilotovaném orbitálním letu zachytil John Glenn, má do technické...
Trochu nepohodlný žhář. Guvernéra, který je Žid, chtěl v Pensylvánii upálit kvůli Gaze
Premium Několik dnů po zatčení žháře, který zapálil rezidenci pensylvánského guvernéra i s jeho spící...
OBRAZEM: Ruší a hyzdí památky. Čtenáři sdílejí své zkušenosti s výdejními boxy
V českých městech stojí tisíce výdejních boxů. Ne vždy se je ale podaří umístit ideálně. Na jednom...
Řídí peníze na sport, sobě přihrál statisíce. Člen sportovní agentury ve střetu zájmů
Premium Místopředseda Národní sportovní agentury, která rozděluje peníze na veškerý sport v zemi, Ivo...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!