K vánocům koupím kozu

Ne ne ne...nejde o záměr koupit si v sex shopu nafukovací nebo gelové ňadro nebo dvě ňadra. Plánuju koupi úplně klasické kozy: chlupaté, s rohy a vemínkem, mečící. Chci opravdový osobní dárek, nic, co najde pod stromkem každý - Prada, Rolex, HM a třeba Solingen se můžou jít letos bodnout.

Včera v podvečer jsem se z naší poklidné sněhem zavalené vesnice vydal "mezi lidi". Byl jsem pozvaný na koncert, a protože jsem měl před kulturou chvíli času, zaskočil jsem do nejmenovaného obchodního centra na kafe a vodu.

Ocitl jsem se mezi blázny. Doslova a do písmene. Nejdříve mi nervózní servírka hodila obloukem na stůl nápojový lístek a obyčejný kafe v něm bylo ohodnoceno 65 korunami. Jeden malej hrnek!

K vedlejšímu stolu, u kterého seděla dáma s francouzskou manikůrou přiběhla jiná dáma s kožešinovou čepicí. Shodila na zem asi šestnáct igelitových a papírových tašek a ve fázi dosedání na zadek na připravenou židli stačila kývnout na servírku: "dvojku bílýho!" a kamarádce říct: "nic nestíhám, mám jen 10 minut."

U dalšího stolu seděl tatínek, četl noviny a dítě sedící na židli vedle něj nepřetržitě brečelo. Dort, který mělo před sebou na talířku evidentě nezabíral.

Na hlavami nás všech visely odporně blejskavé koule a z různých reproduktorů umístěných v různých buticích hrálá různá hudba. Vánoční nálada? Vůbec! Totální magořinec.

Nad hlavami nám na eskalátorech přejížděly sem tam davy lidí s rukama plnýma tašek. Hodně z takto se jako roboti pohybujících lidí mělo hlavu na stranu jako "velký šéf". Telefonovali. Neměli sice volné ruce, ale telefonovali tak, že si mobil položili na rameno a uchem ho k ramenu přitlačili. Movitějším lidem lezli s uší dráty a při telefonování měli hlavu zpřímenou. Nevypadali už tak komicky, zato vypadali víc jako roboti.

"Ne, pro babičku ještě nic nemám". "Hynek dostane lego". "A to si myslíš, že můžu myslet na všechno?". "Samozřejmě, ráda to zařídím". "Zítra nemůžu, to máme v práci večírek". "Už mě nes..., Aleno, já ti říkal už v říjnu, že se to musí koupit".

Dopil jsem kafe a zaplatil za něj 70 káčé. Dal jsem si tak s předstihem malý vánoční dárek. Nebyl jsem z něj ale nijak nadšený.

Opustil jsem onu výrobnu vánoc, kde se lidi mění na roboty, místo chůze jezdí a z továrny vycházejí ověšení taškama a s nervama nadranc. Kvalitu nervové soustavy by bylo v rámci jejich výroby nutno ještě dost vylepšit.

Po zážitku v obchodním centru se moje letošní rozhodnutí tomuto šílenství nepodlehnout potvrdilo.

Doma jsem vyťukal www.skutecnydarek.cz a koupil jsem kozu. Živou, vyrovnanou, přírodní až bio, dávající mléko, dělající radost. Nadace "Člověk v tísni" ji doručí potřebné rodině někde v Africe.

Na lego, mp3, svetr a já nevím co ještě bych stejně brzy zapomněl. Ale takhle si pokaždý, když projížďkou po Čechách nebo i jinde ve světě uvidím živou kozu vzpomenu na tu mojí. Na tu mojí kozu, díky který uvaří nějaká africká máma svým dětem kaši.

Udělejte to také. Kupte kozu. Je to snadný a má to smysl.