... jestli já už neumřela a nejsem náhodou v nebi

Holky se kolem stolu v naší hospodské zahrádce urvaly z opratí a začaly točenej grep mixovat s malým pivem, některé cudně s panákem, a všechny s velkou radostí...

Víte, jak se to někdy mile sejde.

Když jdete na jedno a u vašeho stolu sedí sousedi a pod stůl se stahují různá vodítka na psí party tam dole, tak je vám jasný, že jste doma.

Za plotem zahrádky jdou další parťáci z venčení a přes plot zakřičí: "... dáme ho domu, Betka je u babičky! Hned jsme u vás."

Tohle pozorujete z fronty u okýnka a zdravíte se se všema kolem stolu a k tomu svému zakřičíte: "Co kdo chce, když tu stojim?"

"Vem čtyři", křikne soused a "dva citrusy", přiloží jeho žena. 

A když je u okýnka natankováno, tak na mě jedna zavolá "...pojď ke mně, já se smrsknu, když to teda ještě vůbec půjde." a šoupne zadkem po lavici, její plavky nechají na prknech lavice mokrou stopu, do které si s chutí sedám, protože je dusno jako v Thajsku, jak pamatuju. Lepkavo, sedavo, dusivo, dusno - plzéééééň - napiju se zhluboka a s radostí. Pěna na mém kníru pak vypadá jako babí léto, do kterého vlastně za chvilku vplujeme.

Kolem našeho stolu nezvykle ženskejch.

"Co se děje? Kde máte parchántky?", ptám se do kolem stolu veselého srpnového dusna.

"Babička, ty vole, BABIČKA!" zasměje se osiřelá matka naproti mně.

"Jako ten náš!" zahlaholí ženský hlas z čela stolu nejdál ode mě a na důkaz radosti se mezi prstama jeji ruky leskne sklenička s citrusem, který paprsky slunce rozsvitěj do přímo drahokamového pokladu záře.

"A my na táboře." zvedne ženská dlaň do vzduchu malý půllitr s téměř vypitou plzničkou.

"Nechápu..." projeví se chlap vedle mě do nastalého klidu, "nechápu, kde berete tu sílu pití ještě zvedat nad stoly. V tomhle dusáku. Já už sklo jen obracím do pusy podepřenej na loktech." předvedl názorně.

Lokty zaklesl o desku stolu, do obou dlaní uchopil půllitr, hlavu přiblížil ke spojeným dlaním a pomalu, slastně nahýbal oběma rukama půllitr s pivem. A pak se dal - krásně, v klidu a bez větší námahy - na cestu ke dnu. Toho půllitru, samozřejmě.

Přišli ti od Betky, co ho dali domu. Z fronty se opět směrem ke stolu ozvalo: "Chce někdo něco?"

Měli štěstí. Nic jsme nechtěli. Byli jsme v tu chvíli spokojení, jak jen lze v srpnovém podvečeru spokojenej bejt.

"Šoupni se." požádal jsem tu s morkejma plavkama.

"Ty vole, Máro, já už víc nemůžu. Leda bys mě vyfouk. Aspoň trochu.", zasmála se.

"Hele, já sem opravdu přešťastná, že to léto konečně končí. Já sem už uplně vycvaklá z toho, jak všude zatahuju břicho. Sem fakt ráda, že zas budou svetry a bundy.", dopila ta proti mě malou plzeň a do fronty ještě stačila další objednat.

"Co břicho. Ale ty děti teď. Co s nima, viď? koukla na mě.

"Na mě nekoukej, já mám všechny děti jen v zahradě, domů je netahám.", upil jsem z mýho piva.

"No to buď rád, protože naplánování letu raketoplánu je hovno proti naplánování prázdnin. To ti garantuju." směje se pořád ta v plavkách. Nevyfouknutá.

Ta od Betky si přisedává. Já se šoupnu blíž k tý v plakách. 

Statečně před sebe na stůl pokládá namrazenej půllitr lahůdky z Plzně.

"To je taková pohoda...", uleví si, čapne ucho skla, otevře pusu a zmlkne.

Důkaz jejího blízkého vztahu s plzničkou zůstává na skle. Lehce mázlé fleky rudé rtěnky vypadají na půllitru lascivně...

"Holka v tahu, pes spí, zejtra volno... jestli já už neumřela a nejsem náhodou v nebi."

Líno a dusivo se motalo všude kolem nás. Otíralo se o naše lýtka pod stolem, dotýkalo se našich loktů a dlaní, mokré vlasy té v plavkách dostávaly další várku vláhy a bylo nás kolem stolu plno a tak jsme byli natlačeni jeden na druhého v prostoru jindy volném. 

A usmívali jsme se a popíjeli a vyprávěli o výletech a spojení těsně vedle sebe jsme odžívali další den našich životů.

"Jsme v nebi.", řekl jsem nahlas "... a je fajn, že tady čepujou stejně dobrou plzeň, jako u nás v hospodě."

"... a na to se napijem" vyjekly plavky a sklenice a panáky se daly cestou nahoru nad stůl a jiskřívě o sebe cinkly.

"Tak na nebe!" a naše hrdla se začala v tom dusáku ochlazovat. Jako když na ně položíte žínku namočenou ve studené vodě.

---

... víte, jak se to někdy mile sejde...