Jednosměrní samci s výjimkou

"No to je jednoduchý. Rozeznáte off side, vypijete naráz víc piv a do garáže zacouváte na jeden pokus. Ale to je zhruba všechno, čeho jste schopný."

"A co třeba děti?", pokusil jsem se lehce zpochybnit mámino přesvědčení o mužské nedokonalosti.

"Co jako děti?", vybrala matka moji smeč jako prvoligová volejbalistka.

"No zplození, třeba.", upřesnil jsem.

"Jo takhle... No jo - zplození, to by vám taky šlo, na to jsem zapomněla. Ale i tohle spadá do schopností jednosměrných samců. A víš proč?"

"Nechám se překvapit, Zorino.", ponouknul jsem matku k dalším úvahám o tom, proč chlapi uměj parkovat na jeden zátah.

"Protože jde, ty hlupáčku, o jednosměrnou aktivitu.", pustila z pusy slova jako vystřižený z nějakýho lajfstájlu moje máma.

"Jednosměrnou aktivitu? Mohla bys bejt konkrétnější?"

"Velice ráda." porochnila se v těch dvou slovech máma jako v mohérovym svetru.

"No tak spusť, udělám si zatim kafe.", těšil jsem se na explikaci rozdílů mezi muži a ženami.

"A to jako zvládneš, jo?", rejpla si Zorina.

"Co jako?", opáčil jsem.

"Jako si se mnou povídat a přitom ještě postavit vodu do konvice, do hrnku nasypat kafe, z lednice vytáhnout krabici s mlíkem a z šuplíku vytáhnout lžičku na zamíchání.", upřesnila máma.

"Lžičku a hrnek mám z předchozího kafe pořád na lince a krabice s mlíkem je na dosah. To dám.", odpověděl jsem s patřičným zadostiučiněním.

"Blbce jsem nekojila. Ale jedna včela úl neudělá, chlapče. Ale zkusils někdy udělat kafe, mluvit při tom do telefonu, uhnout s pokličkou na bublajícim vývaru a zkontrolovat třeba pračku, v jaký je fázi?"

"Ahááááááá", došlo mi. "Takže se dostáváme ke stokrát omletejm schopnostem ženskejch dělat několik věcí najednou, aniž by došlo k nějaký zácpě, nebo dokonce ke katastrofě? Tak to myslíš?"

"Přesně tak. Třeba taková výměna žárovky.", zauvažovala v tématu Zorina.

"Kde je problém? Zjistim, že nesvítí, sáhnu do police s náhradníma, starou vyšroubuju a novou našroubuju. A pak rozsvítim. Jednoduchý."

"Cha cha cháááááááá.", zasmála se máma z plic plnejch zkušeností. "Ty víš, kde máš doma náhradní žárovky? Teda - pokud je vůbec doma máš. To za prvý. Za druhý: jak dlouho přemejšlíš, jestli bude lepší vyměnit žárovku ze židle nebo ze štaflí? Za třetí: budeš z těch štaflí slejzat, protože si tu novou žárovku necháš ležet na stole, nebo si tu náhradní strčíš do kapsy tepláků? Za čtvrtý: máš vůbec u tepláků kapsy, do kterejch se vejde žárovka? Za pátý: budeš mít tu novou žárovku vytaženou z krabičky, nebo jí budeš z krabičky vytahovat ve chvíli, kdy budeš mít, stojíc na štaflích, druhou dlaň plnou nefunkční žárovky? Za šestý: kdy vlastně před výměnou žárovky sundáš kryt z lampy nebo z lustru? Za sedmý: kam kryt z lampy nebo lustru dáš, když stojíš na štaflích a v jedný ruce držíš tu novou žárovku? Do pusy??? Za osmý: budeš při výměně trvat na účasti dalšího člověka, kterej po zašroubování nový žárovky ťukne do vypínače, aby se zjistilo, jestli se výměna žárovek povedla? Mám pokračovat?"

Kafe mi za dobu, kdy máma specifikovala strasti číhající na vyměňovače žárovek, znatelně zchladlo.

"Co tím vším chceš říct?", hodil jsem Zorině další udičku.

"Jenom to, chlapče, že ženský jsou tomhle prostě lepší."

"Lepší při výměně žárovky?", padnul můj další dotaz v diskuzi o rozdílech mezi muži a ženami.

"Lepší ve všem!", hájila máma ženský jako ta nejudatnější ze sufražetek bojující za volební právo žen. "Ženský dokážou na rozdíl od vás postupy zkoordinovat a dělat tak několik věcí najednou, aniž by si toho někdo všimnul a aniž by musely druhý otravovat s pomocí."

"Ještě, že vás máme, co?", nenechal jsem se zviklat ženskym rčením o tom, jak jsou chlapi neschopni dělat současně víc věcí najednou.

Máma mlčela jen chvilenku.

"V jedný situaci se ale našim schopnostem blížíte.", zkrotla náhle Zorina. "Pucovat si zuby a čurat při tom do umyvadla, to ženský fakt nezvládnou."