Jan Budař zahraje i Marušku Kudeříkovou (když by na to přišlo...)

CzechMadeMan. Aglicky se jmenuje ryze český film. Včera předpremiéra, dnes premiéra v kinech po celé republice. Černá komedie o těžkém životu miliardáře. Po dlouhé době jsem se vypravil do kina a rád přiznávám, že se do kina po této zkušenosti zase s chutí vrátím.

Bukovecký, Klempíř, Hubáček - autoři scénáře "gajričiovského" střihu filmu. Antonio Riestra - kameraman. Režie utáhnul čtyřiadvacetilety Tomáš Řehořek. "My sme ten správnej tým" chtělo by se skoro napsat a odrazit se od hitu Majkla Dee, kdyby rozdíl mezi uměním onoho pěvce a autorů nového filmu nebyl k nepřekonání jako týden do výplaty.

Do kin se totiž dostává opravdu film "střihoun". Má všechno, co v současné době lidi od filmu očekávají, aniž by to bylo podmíněno nasazením růžových 3D brýlí.

Zajímavý příběh, akční scény, milostnou zápletku (trendově i mezi stejnými pohlavími), prachy, luxus, děvky, nahotu a šmak současného filmového stylu. Už si nehrajeme na sněženky a machry a štěstí dvou looserů v severních Čechách (můj hodně oblíbený film), ale vytáhli jsme ze Žižkova přes Bohnice do Šanghaje a zpět. Jules Verne by tuto cestu kolem světa záviděl.

Určitě už ze silně vedené dobré reklamní kampaně (část scénáristického týmu se pohybuje kolem reklamy a ví tedy, co se sluší a patří) a různých článků v médiích víte o co jde: jeden Čížek zkrátka u práce přemýšlel, pár let nebyl líný a stal se z něj milionář. Nebo miliardář? To je vlastně úplně jedno. Nejde, jako v mnoha dalších případech o cíl, jde o cestu.

A ta se panu Vránovi - alias Janu Budařovi - kroutila tak, jako by se nekroutila ani tisícům nás, kdybysme naše cesty dali dohromady. Z mechu přes ostnatý drát do sametu a z něj do ho..n. A cestou pořád charakteristický český naturel - "jo vono jde jen voto vojebat ostatni? no tak jo. s chutí do toho - všechno je hotovo." S poctivostí leda pojdeš (slogan k filmu).

Budař je neuvěřitelnej! Machr, chcípák, macho, homoprostitut, dříč, průserář, hajzl, vychcánek, oběť, šmíra, boss, závislák. Zalíbí se vám ale od první chvíle, kdy se v detailu objeví na plátně. Image ruského aristokrata z doby Oněgina - kotlery přes tváře skoro až k bradě, magické oči, charakteristické tiky milovníka kokainu. Hajzl. Hajzl. Hajzl. Ale hajzl akceptovanej, chvilema i milovanej. Třeba ve chvíli, kdy si v čínštině splete "kabelku" s "předkožkou".

Ani ostatní herci v této letní parádičce nezaostávají. Po velmi dlouhé době mi ve filmu nijak nepřekážel Milan Šteindler. Určitě proto, že hrál a nedělal ze sebe blbce.

Barbie období Kateřiny Brožové a moje nechuť k ní pohřbil černý kostýmek pokojské, černá paruka střihu Ummy Thurman a role Jiřinky - majitelky nevěstince. Bravo - mediální historky o milence milionářů vygumována. I když s určitostí na milion procent můžeme očekávat hodnocení typu: bodejť by takovou roli nezahrála dobře... ! Výkon Brožové, její kur...ky hluboký sexy hlas a pohyby neměly chybu.

Ostatní by už bylo přílišným rozepisováním se o filmu, který byste neměli z kraje jara nebo přes léto v kinech minout.

Má i svoje malé chyby, ale kdo je nemá? Sám jsem zvědavý, kolik jich po sobě opravím a na kolik chyb v textu mě upozorní čtenáři.

Mazejte do kina. CzechMadeMan je tu o vás. Jetz und sofort! /hledejte ve filmu chvíli, kdy bude tato věta pronešena - napovím, že se jedná o ženskou roli/.