budou to mít jednodušší Marku,igelitový pytgliky a gumičky, už nejsou nedostatkový zboží

No jo to mě taky ne Všechno, co popisujete, dobře pamatuju. Ještě navíc, jak ty masky odporně smrděly. My jsme ještě bojovali proti imperialistům nošením zátěže - pytlíku s pískem - v těch tornách, co jsme měli přes rameno. To abychom měli na ten boj dostatečnou tělesnou zdatnost a jen tak nás nedostali.....

Smutný, že je nutný o tom zase uvažovat.

Nojo... branná výchova. Taky jsem už nepředpokládala, že bude ještě někdy na pořadu dne...

Marku, já zase vzpomínám na bojovku, kdy jsme jako studenti střední školy byli určeni za podpůrný sbor pro cvičení lékařů, mediků a sester pro případ atomového výbuchu. Sešli jsme se v 8,00 hod. na kraji hradeckého lesa a začalo třídění na mrtvé, raněné a jejich nosiče. Medicína se tvářila vážně, studentstvo otráveně. Nikdo z nás dosud netušil, jakých neuvěřitelných zmatků jsou lékaři a medici schopni. Za hodinu!! po vyhlášení výbuchu a různého přepočítávání a sortování úkolů mohlo dojít KONEČNĚ k vlastní záchranné akci. Mrtví a ranění se rozeběhli po lese, nosiči obaleni igelity vyčkávali. Nebudu to prodlužovat - umřeli bychom tenkrát všichni bez naděje na ošetření. Nejdůležitější bylo poslední sčítání, abychom v tom lese nikoho nezapomněli.

Ne, že by se za mých školních let (myšleno coby žáka) nedělaly ve škole všelijaké "pakárny", ale pokud je vše, co jste ve svém vzpomínání napsal, opravdu pravdivé, pak jste asi chodil do nějaké hodně zvláštní školy. Brannou výchovu jsme samozřejmě měli také, ale tam jsme se učili například zdravovědu, topografii, případně vyjmenovat všechny vojenské hodnosti od vojína až po armádního generála. Pravda, na gymplu jsme také měli jednoho docela zapáleného soudruha učitele, který nás často strašil nebezpečím toho, že proti nám Západ rozpoutá třetí světovou (podobně, jako dnes pro změnu někteří straší tím, že by se na Václaváku brzy mohly objevit ruské tanky).

Ale že bychom někde běhali s pytlíky na nohách a plynovou maskou na hlavě? To tedy fakt ne, myslím si, že tolik plynových masek, aby si je při výuce mohl nasadit každý žák, škola ani k dispozici neměla. Akorát jsme na gymplu měli jednou za rok (zpravidla v některou pracovní sobotu) branné cvičení, kdy jsme někam šli s předepsanou zátěží na zádech (nemusel to ale být cukr a ve vyšších ročnících, kdy už jsme věděli, kde se bude stanoviště s kontrolní váhou nacházet, jsme to řešili tak, že těsně před ním jsme si do batohu naházeli nějaké kameny, které jsme pak zase o kousek dál vyhodili ).

V jedné věci se nicméně s panem Valičkem shodnu - i mě docela děsí, že dnes někdo volá po znovuzavedení branné výchovy do škol.

Óóó! – Tak už konečně vím, proč nás ti vrazi z Vólstrýtu nenapadli! Proti tomuhle neměli šanci!

Tak dodatečně po letech děkuju, Marku!

No, Vladimíre, když ti tu tak viděli nebylo důvodu napadnout. Čekali, až to padne samo... A padlo.

Díky za čtení

Marku, díky za připomenutí. Jako dítě jsem to bral tak, že jsme si zahráli bojovou hru a ulili se ze školy. Nějaké hrozící nebezpečí od Západu jsem si nejspíš neuměl představit a ani jsem si ho nepřipouštěl. A jak psal pan Komárek: patama k výbuchu, tak je mi jasné, že kdyby na to došlo, byli bychom v pytli bez ohledu na to, jaký má kdo pytlík a jak leží.

Máte recht, Davide. Jako děti jsme propagandistické sousloví upadající Západ nebraly v potaz. Rodiče proti Západu bojovali překračováním plánů, my hodem gumového granatu s nasazenou plynovou maskou. Tak jsme si tenkrát žili...

Díky za čtení a krásnou neděli přeju

Karma! Jo, to bejvala dobrá pakárna...

Byla, pane Kozáku, ale viděno zpětně... Museli z nás mít na západě fakt strach...

Děkuju za čtení a pěknou neděli přeju

No joooo... zátěž! Na tu jsem zapomněl jak na smrt. Tu jsme museli mít v žebradle při pochoďáku!

Díky za čtení

Hlavně nezapomenout, patama k výbuchu!!

Přesně. A hlavu krýt dlaněmi.

Děkuju za čtení