Hlavně nezapomenout, patama k výbuchu!!

Přesně. A hlavu krýt dlaněmi.

Děkuju za čtení

Óóó! – Tak už konečně vím, proč nás ti vrazi z Vólstrýtu nenapadli! Proti tomuhle neměli šanci!

Tak dodatečně po letech děkuju, Marku!

No, Vladimíre, když ti tu tak viděli nebylo důvodu napadnout. Čekali, až to padne samo... A padlo.

Díky za čtení

Naše třídní nám vždycky nařídila přinést kilo kostkového cukru, abychom měli zátěž. Běda tomu, kdo ho nepřinese! Se zátěží a v pláštěnce jsme hodinu pochodovali kolem města. 4x vyhlásila poplach, klidně na náměstí, honem pytlíky a masky, za pět minut zase dolů. Jediným efektem bylo, že jsme byli přehřátí, ponížení a na ušmudlaném cukru si pochutnat sousedovic čuník

No joooo... zátěž! Na tu jsem zapomněl jak na smrt. Tu jsme museli mít v žebradle při pochoďáku!

Díky za čtení

Marku, já zase vzpomínám na bojovku, kdy jsme jako studenti střední školy byli určeni za podpůrný sbor pro cvičení lékařů, mediků a sester pro případ atomového výbuchu. Sešli jsme se v 8,00 hod. na kraji hradeckého lesa a začalo třídění na mrtvé, raněné a jejich nosiče. Medicína se tvářila vážně, studentstvo otráveně. Nikdo z nás dosud netušil, jakých neuvěřitelných zmatků jsou lékaři a medici schopni. Za hodinu!! po vyhlášení výbuchu a různého přepočítávání a sortování úkolů mohlo dojít KONEČNĚ k vlastní záchranné akci. Mrtví a ranění se rozeběhli po lese, nosiči obaleni igelity vyčkávali. Nebudu to prodlužovat - umřeli bychom tenkrát všichni bez naděje na ošetření. Nejdůležitější bylo poslední sčítání, abychom v tom lese nikoho nezapomněli.

Marku, díky za připomenutí. Jako dítě jsem to bral tak, že jsme si zahráli bojovou hru a ulili se ze školy. Nějaké hrozící nebezpečí od Západu jsem si nejspíš neuměl představit a ani jsem si ho nepřipouštěl. A jak psal pan Komárek: patama k výbuchu, tak je mi jasné, že kdyby na to došlo, byli bychom v pytli bez ohledu na to, jaký má kdo pytlík a jak leží.

Máte recht, Davide. Jako děti jsme propagandistické sousloví upadající Západ nebraly v potaz. Rodiče proti Západu bojovali překračováním plánů, my hodem gumového granatu s nasazenou plynovou maskou. Tak jsme si tenkrát žili...

Díky za čtení a krásnou neděli přeju

Karma! Jo, to bejvala dobrá pakárna...

Byla, pane Kozáku, ale viděno zpětně... Museli z nás mít na západě fakt strach...

Děkuju za čtení a pěknou neděli přeju

To já jako "senior" vzpomínám, jak sem si užil branou výchovu napřed tady v Praze a od 5. třídy ZŠ v Jáchymově, koncem 60. let, kdy po Husákovi nebylo ještě ani potuchy.

V Jáchymově to bylo nejlepší.

Vydali jsme se na pochod do místní smolincové přírody. Shromaždiště jsme hravě ustanovili v místech vesnice, rozbořené díky nadměrnému záření z kamenů vybudovaných skrovných domků (tenkrát se to tak nebralo)... a po skončení jsme se vydali do našich domovů pít chloro-radiovou vodu z obecních vodovodů.

taky dobry

diky za cteni

Tak tohle ovšem byla dokonalá šaškárna, že. Možná by stačilo se podívat, jak to dělají jinde.

ano, byla

stejne jako cely ten boj proti upadajicimu zapadu

jsem husakovo dite, absoloval jsem ZVS a pak, nastesti, bylo dobojovano

dekuju za cteni