Hrdinové a odborníci - ale jen hubou, respektive klávesnicí

Anička, Patrik, Natálka - ženský maj slzy v očích, když o nich mluví a vymýšlejí tresty adekvátní chování násilníků. Chlapi v hospodě u piva by vše vyřešili pořádnou pěstí nebo fackou. Každý z nás víme, jak bychom se zachovali ve chvíli, kdy jsme svědky fyzických útoků. Chováme se tak opravdu?

Tématy blogů jsou v posledních dnech útoky na lidi - ať jde o popálenou Natálii, znásilněného Patrika nebo ztracenou Annu. Jiná témata jakoby ze života těchto dnů vymizela. Dokonce ani 2. kolo voleb tak nezabírá, jako vyjadřování svých postojů ke shora jmenovaným skutečnostem.

Všichni autoři ve svých textech jednotlivé události odsuzují a předkládají rázná monotematická řešení trestů /zavřít, popravit, kastrovat, atd/. Diskutující se v debatách pod blogy přidávají a kastrace a popravy lítají luftem jako by šlo o podzimní papírové draky.

Ano, to co se stalo oněm třem dětem je odsouzeníhodné. Ano, existuje svoboda slova a tak i právo každého se k podobným záležitostem vyjádřit.

Jen, prosím, méně nadutosti a více opravdové odvahy. Dříve se říkalo, že papír snese vše, nyní jsme v době, kdy vše snese cyber prostor.

Žádný z autorů blogu a diskutujících se včera večer po osmé hodině zřejmě nepohyboval v okolí obchodniho centra na Zličíně. Jinak by totiž dva týpci nemohli mydlit toho třetího, fyzicky evidentně znevýhodněného. Kluk mezi dvěma pořízkama lítal jako sněhová vločka ve větru a kolem chodili lidé, telefonovali, prohlíželi si zcela jistě zajímavé reklamy a dělali, že nic nevidí. Muži, ženy, mladí, starší. Všichni jenom procházeli.

Nemám šanci, díky stavu po operaci kotníku, fyzicky do podobných situací zasahovat. Zařval jsem teda aspoň na ty dva, že volám policajty a vytáhl jsem z kapsy mobil. Došlo ještě k jedné facce, ale rvačka skončila a útočníci zmizeli mezi auty. Kluk mi poděkoval a zmizel taky.

Lidé dál dělali, že se nic neděje, že k ničemu nedošlo.

Ale ono se samozřejmě děje! Dokud budeme mít odvahu a sílu pouze v cyber prostoru, není daleko doba, kdy rvačky na ulicích budou běžné. Sami to naším chováním umožníme. Naše nevšímavost a strach jsou pro útočníky jistotou. Jistotou v tom, že můžou. Že můžou mlátit slabšího kluka, že můžou vhodit zápalnou láhev do okna domu, že můžou unést dítě, že můžou jiného člověka znásilnit, pořezat. Že můžou příště zaútočit na kabelku vaší mámy nebo zmlátit vás samotné, protože budete mít v ruce třeba drahý mobil. Útoky se mohou stát běžnou součástí našich životů, pokud je budeme pouze "odborně" komentovat v mhd, v hospodách nebo v blogu. Prostředí pro násilí naší nevšímavostí "kultivujeme". To musí přestat.

A nepište mi do diskuze nic o tom, že je lepší si podobných situací nevšímat, když policie a soudy pracují tak jak pracují. To, co si myslíme o výkonech určitých složek státní správy by nemělo ovlivňovat naše chování ve vyhrocených situacích. Nechovejme se jako ustrašení sobci, kteří svoji  - u počítače nabytou odvahu - zúročí například textem v blogu. Pomáhejme lidem, kteří pomoc potřebují v danou minutu, ne tím, že poté napíšeme, jak to MĚLO být a jaký by MĚL následovat trest....

Samozřejmě si přeji, aby byla Anna nalezena živá. Pokud ale osud půjde jinou cestou, nechme soudcům jejich rozhodnutí. Po vynesení rozsudku v kauze Vítkov si u mě soudy opět získávají respekt. A kdybyste náhodou někdy příště viděli v rukou někoho zápalnou láhev, vyražte mu ji nejdříve z ruky vy sami...a pak si o tom klidně napište i román.