Gruppen sex za 32 kaček

I když nám dopravní podniky zdražily přestupní jízdenku na 32 korun (začnu počítat, jestli se mi nevyplatí jezdit spíš autem), tak jsem dnes jejich služeb ještě využil. Auto jsem nechal u stanice metra a do centra vyrazil v kombinaci metro, tramvaj, tramvaj, metro.

Pršelo. Ba ne, chvíli celkem slušně LILO. Takže jsem já a skupina lidí se mnou do podchodu metra dorazili durch - jak říkala moje babička.

Moje prsa pod mokrým tričkem nevypadala vůbec hezky, natož sexy. Podobně na tom byl pán, kterému jeho bradavky přiznala mokrá lněná košile. Jemu se navíc přes obličej přilepily zbytky mokrých vlasů umě před deštivým atakem zkroucené do tzv. přehazovačky. Prostě chlap k nakousnutí. Dalším vodníkem byl opravdu vyzáblý student v bílém tričku, paní v kostýmku s notebookem přes rameno, paní v šatech s mokrým psem a jak jsem si ještě stačil všimnout i pěkná holka v džínách a sportovní kráté bundičce.

Na eskalátorech byla fakt zima. Cejtil jsem, jak rapidně se zmenšuje na milimetry to, co my muži rádi komunikujeme v co nejvyšším počtu centimetrů. Kosa jako blázen. Do dolní části stanice metra jsem přijížděl už s pocitem, že v rozkroku jsem žena. Tak rychlou trans přeměnu bych ze srdce přál každému, kdo o změnu pohlaví opravdu usiluje.

Přátelé z "mokré čtvrti", včetně dámy se psíkem, postávali ve vestibulu stanice a čekali na příjezd vlaku.

Za chvíli dorazil a byl narvanej jako by na Strahově skončila spartakiáda a tohle byl jedinej vlak, kterým se cvičenci současně s diváky mohli dostat do centra.

Byla mi (a nejen mně, jak jsem si všiml) taková zima, že jsem nehodlal čekat na další vlak a začal bojovat o místo za dveřmi, které se před mnou po zastavení vlaku otevřely. Ve vagonu bylo vlhko, ale teplo. Vlhko, jako by přijel z nějaké stanice v Bangkoku a teplo takové to lidské, nad kterým v jiných případech často ohrnujeme (i já) nos. Vnořil jsem se mezi další mokrá těla. Dveře se zavřely. Vlak se rozjel. Cuknul. Cuknul fest.

Paní vedle mě mi v cuku letu visela na opasku od šortek a tyto stáhla, v jisté fázi jejího pádu, směrem k mým kolenům. Já se snažil přilepit mokrou dlaň ke stropu vagonu a dosáhnout tak efektu gumového zvonu na likvidaci nečistot v odpadu. Můj plán nevyšel a jak jsem propadával mezi lidmi (obličejem jsem zavadil o ňadra vedle stojící mladý holky ve sportovní bundičce) cítil jsem, jak mi přes oblinu mého zadku ke kolenům začínají sjíždět i trenky. Taky mokré. Nic nenaděláte. Nejde nic dělat. Ležíte na boku na zemi ve vagonu metra, obličej se zastaví u mordy mokrého smradlavého vyděšeného pudla, který sedí na zadku mezi nohama svojí paničky. Směrem od lýtek výš jsem se sedící důchodkyni nedíval. Svých problémů jsem měl v danou chvíli až nad hlavu - vlastně až pod kolena...

Zadek byl venku, pinďour byl venku. Kraťasy spolu s gumou od trenek svíraly moje kolena, pohyb omezený a strojvedoucí, zřejmě z nějakého ajfru, šlápnul do pedálů ještě víc. V tu chvíli na mě finálně padla i ta dáma, která se prvnímu pádu snažila zabránit zachycením se za můj bok. To ještě před tím, než ze mě servala kraťasy.

Ležela mi na boku, ja otočil hlavu od smradlavého psa, podíval jsem se co nejlíbezněji na obličej, který mi přistál u mé nevzhledné bradavky a představil jsem se: "Dobrý den, jsem Marek. Mohla byste mi, prosím, natáhnout trenýrky? Já se k nim nedostanu", požádal jsem dámu od notebooku, který se válel pod sedadlem vedle nás.

"Ale jistě" odpověděla dáma distinguovaně "natáhnu vám trenky, pomůžu i s těma šortkama, ale, prosím vás, podal byste mi ještě teď, když ležíte, ten notebook támhle pod sedadlem? Já se k němu nedostanu", usmála se na mě ve chvíli, kdy jsme přijížděli do stanice. Mohu říct, že lidé kolem si už našeho sblížení také všimli a zdvořile oné dámě pomohli zvednout se z mého těla. Trenky zpětným pohybem nahoru opět přejely oblinu mého zadku, šortky jsem si posunul sám, vstal jsem, šortky upravil, dámě podal kabelu s notebookem a vystoupil jsem. Dáma ve vagonu zůstala. Netuším, co měla ještě v plánu, protože dveře se zavřely a ona zmizela z mého života.

Za 32 kaček docela dost vzrušující zážitek. A to nemluvím o těch, co jezdí se slevou s opencard nebo důchodcích, kteří mají MHD zdarma.