Co všechno jsme se dozvěděli na demonstraci odborů

Počasí jim přeje. Komunisté a socialisté jim přejí. A tak se do své party pustili odboráři opravdu z gruntu. V puse píštaly a vuvuzely, v rukách transparenty, na sobě reflexní služební vesty. Dav dokonce vytlačil své zástupce do auly ministerstva vnitra, kde byl zničen ochranný vstupní rám. Docela vostrej začátek údajně klidné manifestaci nespokojenosti státních zaměstnanců.

Milan Štěpánek, předseda nezávislého odborového svazu Policie ČR řečnil před Rudolfinem: "Policisté vás budou chránit i v krizi, protože zločinci šetřit a škrtat nebudou."

"Hanba. Hanba. Hanba." Skandoval dav.

"Když to dnes neskončí půjdeme dál a policisté půjdou s vámi, chcete?" "Anooooooooooo." Zařval zase dav, který blokovoval dopravu privátní i veřejnou.

A teď přijdou na řadu hasiči. Oznamuje konferenciér.

"Ano, přátelé, hasiči na starých strojích budou dělat divy, dokud aspoň jeden z nich nezůstane živý" zařval do davu konferenciér a dal slovo předákovi hasičů Zdeňkovi Oberreiterovi: "Vidím hasiče naštvané a více naštvané. Nesouhlasíme se snížením platů hasičů." Jóóóóóóóó - zařval dav, rozezněly se sirény a píšťalky. "Souhlasíme s tím, že je třeba šetřit" pronesl Zdeněk k davu, "ale nesouhlasíme s tím, aby to odnesla jen jedna skupina zaměstnanců". Jako by zaměstnanci v privátní sektoru jezdili do práce v mercedesech, snídali lanýže, obědvali lososa a k večeři si na tousty mazali tatarák. "Snižováním platů dojde k zavírání stanic, k prodloužení dojezdového času a tím i k ohrožení obyvatel". Není to vyhrožování? Manager privátní společnosti si prostě nedovolí majiteli firmy říci, že s méně lidmi v teamu ohrozí chod jeho firmy...

"Letošní podzim bude zřejmě žhavý" poznamenal celkem vtipně s ohledem na hasičský cech předák hasičů, "a doufám, že když bude potřeba sejdeme se ve stejném počtu znovu."  Hurááááááááá - zařval dav. "Udělejte zkoušku sirén a hlučte naplno" - vybídl táta hasičů své ovečky. A zmanipulovaná masa lidí vykonala to, co se po ní chtělo.

Lidé v davu mávají transparenty s různými logy a různými, tu vtipnými tu směšnými hesly a čekají na dalšího řečníka.

Když odboráře podpořil komunista Kováčik s různými dramatickými přirovnáními, začaly se mi vybavovat dokumenty o setkání dělníků a rolníků v únoru 1948 na Staroměstském náměstí. "Oni jsou ti, co vám nerozumějí, oni jsou ti, co vás vykořisťují, oni jsou ti, co na vás realizují své experimenty" hřímal k davu Kováčik. Komunisté vylezli po delší době opět mezi lidi. Žádná z politických stran je v současném rozložení nepotřebuje, ztratili punc strategického partnera. Vláda je silná a komunisté jsou z politické mapy Česka gumováni. A tak jsou vděčni za jakoukoliv tribunu, kde mohou pronášet své úvahy o světě plném spravedlnosti....

Alena Vondrová, předsedkyně Odborového svazu státních odborů a organizací vyzvala všechny občany, kterým státní zaměstnanci slouží, k BOJI. Prý jsme záměrně manipulování kampaní, která dehonestuje státní zaměstnance. Koktala, přeříkávala se. Vondrová prostě není žádný Hoffa, ale měla by být!, když už se do této pozice jistě i svým přičiněním dostala a je za ni honorována. Já být odborář, jde paní Vondrová za tento projev na veřejnosti od válu. Blábolení, přeříkávání se, škobrtání. S tím ať jde Vondrová někam na trh, ale ne na celostátně svolanou demonstraci odborů. "Náš boj bude dlouhý, ale musí být úspěšný. Proto potřebujeme podporu všech občanů". Milá paní Vondrová, rád vás podpořím, když nebudu na úřady chodit pořád dokola kvůli nekompetentnosti některých úředníků, nemluvě o hodinových a delších pauzách na oběd, kdy jsou kanceláře neodbytné. Projev skončil. Rozezněly se tóny písně Colorado od skupiny Kabát. To bude mít Josef Vojtek radost...

Za armádu přečetla krátkou řeč, kterou si vojáci připravili, Eduarda Měkotová. To jméno jsem si opravdu nevymyslel. "Vojáci mohou mít svůj názor a nemohou mlčet vůči tomu, že vláda ušetří peníze tím, že výrazně sníží platy vojáků. Vojáci si uvědomují, že i vojáci jsou svobodnými občany této země a mají právo svobodně se vyjádřit. Děkuju". Hurááááááá. Zajásal zase dav. Pak Kryl. "Král do boje táh...." A ruce nad hlavu a tleskat do rytmu písně.

Nato Jitka Šebková, za civilisty armády ČR. Ruce v bok a svůj projev, kdy se civilni zaměstanci připojují k ostatním státním zaměstnanců, si náležitě užila. Odmítala. Nesouhlasila. Byla proti. Nové zásadní řešení ale nenavrhla. "Civilní zaměstanci nejsou sádlo, pane Vondro, ale byli, jsou a budou vždy součástí armády ČR" vzkázala nakonec do opět rozvášněného davu plného sirén a houkaček. Závěr jsem nepochopil.

Pak nastoupily zdravotní sestry. (Shodou okolností máme v rodině vážně nemocného člověka, o kterého se v jisté jihočeské nemocnici opravdu příliš nestarají.) Dagmar Žitníková, předačka odborářů ze zdravotnictví citovala Masaryka a doplnila: "každý stát je tak sociální, jak dobře platí zdravotní personál za jeho služby." Vyhrožování, že dnes jsou tu zdravotníci kvůli platům a zítra tu budou kvůli "nám", protože budou ohroženy naše životy, jelikož dojde ke snížení platů, mě už opravdu nakrklo. Demonstrovat to, že mi zdravotníci nepomůžou, protože budou mít o 10% nižší plat je urážlivé a agresivní.

Dav zase zahučel. Hanba vládě, hanba vládě.

Konferenciér nakonec familiérně pozdravil i sochu na Palachově náměstí: "Nazdar, Toníku".

Chováním, způsobem projevu a nakonec i tímto pozdravem mě účastníci zcela přesvědčili. Nikdy nebudu odborářem.

Marie Bieleszová z Českomoravského odborového svazu pracovníků školství už byla smutnou parafrází  divadelní role amatérského divadelního spolku z Šumperku.

"Tahle vláda je rozhodnuta udělat to, co řekla, takže se na to připravme", zahřměl do davu pan Zavadil, předseda ČMKOS, v závěru demonstrace. "Nerad bych se dožil toho, abychom museli křičet "máme hole v ruce!". Opravdové finále setkání nespokojených! Jen nerad bych se dočkal toho, že mě v říjnu při případném pronikání davem odborářů při jejich následné party vezme nějaký z nich holí přes hřbet. V tu chvíli jsem televizi vypnul.

Hodně účastníků demonstrace kouřilo. Jsem si jistý, že každý z účastníků měl v kapse mobil. Podle průzkumů vedených v poslední době má osobní automobil každý druhý člověk v republice. Kde je tedy chudoba a finanční past, kterými šermovali všichni předáci? A to základní stále nechápu: když jsem nespokojený s výší odměny za práci, mohu přece svobodně odejít a ucházet se o práci jinde. Každá závislost je nezdravá. Být závislý na jednom jediném pracovní místě je špatné také.

Já bych to viděl asi takhle: bylo hezké počasí, lidi co mají rádi davové kývání a sklápění hlavy si udělali dostaveníčko v Praze. Srotili se, zapískali si, zahučeli a zamávali transparenty. Co na tom, že byli chvílema směšní, co na tom, že omezili život těch, kteří se v tu chvíli potřebovali pracovně přemístit právě v místech konání jejich setkání?

Ano, premiér se rozhodl odborům neustoupit a prezident řekl, že demonstrace nic nevyřeší. Moc si přeju, aby oba ve svých názorech obstáli. Aby neustoupili. Lidé musí pracovat a respektovat nabízené podmínky spolupráce. Nebo je respektovat nemusí, ale pak musí pracovat jinde. Tak to bylo a tak by to mělo být i nadále. Neupírám nikomu právo projevit nesouhlas. Ale má vlastní nespokojenost by neměla omezovat jiné.