Co s načatým životem?

Znáte to. Večer po návratu z práce objevíte v lednici krabici s mlékem a dvě rajčata. Jedno výrazně měkké - asi staré, druhé tvrdé - asi mladé. Prostě tak, jak to v životě chodí (tedy - hlavně u mužů!). Do hospody se vám nechce, u pumpy mají jen hnusné plněné bagety... Tak lehnete do postele, pustíte bednu, vezmete knížku nebo se rovnou snažíte rychle usnout.

Stejné to bylo včera se mnou. Z práce jsem se vrátil v deset večer, cestou jsem minul několik čerpaček s hnusnými bagetami, minul jsem i mávající prostitutku  v Resslově ulici (taky žádná fešanda, jen na rozdíl od baget nevypadala na to, že by si někam mazala majonézu). Minul jsem i do půlnoci otevřený supermarket a nakonec jsem před cílem své cesty minul i hospodu, která měla ještě otevřeno. Minul jsem všechny příležitosti se najíst, a proto mě neminul domácí hlad. V lednici na mě čekala ona zmíněná rajčata, jen místo mléka v krabici se na mě z lednice divala pet lahev s kefirem. Skvělá kombinace! Na psí konzervu jsem chuť neměl.

Rychlá sprcha, vyčistit zuby, šup do postele, bedna on line. Zrovna v jednom ze zpravodajství pan Škarka vyprávěl o tom, jak od Vítka dostal u něj doma 170 tisíc za to, že bude držet ústa (musím být spisovně korektní, abych nebyl hrubý). Hlady jsem už šilhal, nicméně po tomto oznámení se mi žaludek lehce zhoupnul.

Vypnul jsem kanál (televizní) a hrábnul pod stolek na polici po nějakém časopisu. Název titulu si nepamatuju. Dočetl jsem se ale, jak pan Záhrobský mlátil ženu a dcera lyžařka mu musela vykat. Dále jsem zjistil, že jistá Vendula Auš Svobodová bude mít vlastní talk show v jedné tv stanici a hlavním předpokladem je její "celebritost" a to, že jí umřelo dítě...opravdu smutné.

Radost mi udělala zpráva o tom, že pes v rodině vylepšuje sexuální přitažlivost mezi partnery. V tu chvíli jsem pochopil, proč naše sousedka, která chová asi 6 psů, je každé ráno tak ztahaná.

Že je Sazka v průvanu už víme a že budeme za den v nemocnici platit stovku mi přijde normální.

Ve druhém magazínu jsem se dočetl, že lidé bojkotují vyplňování formulářů pro sčítání lidu. Mám rád sebemenší rebelie, hlavně když se jedná o rebelie proti vrchnosti. Lidem, kteří se vzepřeli se nedivím - mně určená komisařka při první návštěvě urvala zvonek u branky do zahrady, šilhala a díky opravdu velkému předkusu i huhlala. Moc jsem jí nerozuměl. Proto mi dala papírek, že mi za týden přinese formuláře. Za týden opravdu dorazila, aby mi zahuhlala, že formuláře nemá, že přijde jindy. Pak tedy přišla, formuláře předala, ale omluvila se, že už si pro ně nepřijde, protože nema čas. Tak jsem tomu rozuměl. Po tomto sdělení jsem opravil provázek vedoucí ke zvonku. K jeho devastaci už nedojde. Formuláře jsem přesto vyplnil a obálku hodim na poštu. Jsem prd rebel.

Ve finále mě oddělala zpráva o tom, že v Číně šlechtí krávu, která bude dávat mateřské mléko. Něco takového by nenapadlo ani Woody Allena!

V břichu mi kručelo, tělo bylo utahaný po rychlém dlouhém dnu. Zprávy přinášely samé pitomosti a pro knížku nebo Stilnox bylo z postele opravdu daleko.

Lehl jsem si na záda, díval se do stropu a ptal se sám sebe: CO S NAČATÝM ŽIVOTEM?