Co budete dělat zítra? Slavit? Vzpomínat? Nadávat?

Tenkrát, před 21 lety se jeden můj známý dovolal na pevnou linku, kterou jsem měl společnou s další domácností na patře. Dovolal se do bytu o rozloze slabých dvacet čtverečních metrů s umyvadlem. Záchod byl také, stejně jako telefon, společný s další domácností. Napětí v bytě 120V. To vše v roce 1989 na tzv. Královských Vinohradech.

"Konec" zařval do telefonu, "prostě konec, komouši jdou k ledu, kámo", zařval a položil telefon.

Nemohl jsem dělat nic jiného, než tohle zvolání přijmout jako jeden z dalších výkřiků. Telefon byl následně obsazený (že volají sousedé se dalo poznat podle lehounkého zvonění vašeho přístroje), mobil byl opravdu v té době sci-fi, o internetu nemluvě. Česká televize a rozhlas nejspíš hrály nějakého Rachmaninova, nebo zpívala Helenka, případně bylo možné zaslechnout zprávy referující o oslavách VŘSR krocených aktuálně probíhající perestrojkou.

S takovou informací jste prostě před jednadvaceti lety zůstal úplně sám. Nebylo jak si ji ověřit.

Pak se to všechno rozpohybovalo, padaly zdi, přišly volby. Lidé nosili na kabátech stále ještě trikolóry, které zmizely s první privatizací. Všichni jsme byli vrcholnými optimisty a ti bystřejší naopak vrcholnými praktiky a začínajícími kapitalisty. Banky půjčovaly na ksicht, daně se platily jak byla zrovna chuť, objevovaly se nové pracovní obory, první jaguáry a jeepy Grand Cherokee.

Pak OF /Občanské forum - pro ty, kteří již zapomněli/ nevydrželo tlak ekonomicko/politických stran a do povětří nad Českem vzlétli modří ptáci. Československo bylo následně rozděleno, opět sametově, na dva suverénní státy. Sociální demokraté začali šlapat na paty modrým ptákům, křesťanští demokraté byli životně důležitým prvkem pro budování koalic, pak se objavila seskupen jako ODA, Zelení, Evropští demokraté, Důchodi za životní jistoty, Strany zdravého rozumu a tak dále a samozřejmě komunisté, které jedna z prvních nových vlád prostě zapomněla zakázat. Lidé začínali mít ve stranách a seskupeních zmatek a tak začali chodit k volbám s myšlenkou, že jen ti silní mají moc něco prosadit a tak se u vesla střídali ptáci a oranžoví, někdy společně, někdy samostatně.

Do Česka vpluly hyper a super markety. Ateistický národ si našel nové chrámy k nedělní modlitě v obchodních centrech. Na mořských plážích přestali Češi ležet na písku na osuškách a jíst paštiky z konzerv. V zimě Češi sjíždí nejen Portášky, ale i ledovec v Alpách, nebo si jedou ohřát záda do Hurghady nebo ještě dál, někam do Indického oceánu.

V obchodech narazíte na 30 druhů jogurtu, jízdenka v metru už nestojí kačku ale kaček 26, některé boty stojí i 10.000 kaček a víc a litr dobrého vína vás v restauraci může vyjít i na litr.

Politické strany vznikají a zanikají, lidé kradou a živí se poctivě. Dokáží si užívat života takového, jaký zrovna je, nebo dokážou závidět a škodit těm, kteří mají podle jejich názoru zbytečně moc a "stejně si to nakradli". Slunce vychází a zapadá už léta ve stejnou hodinu a 24.12. si všichni sedáme s rodinou ke stolu, na kterém vévodí smažený kapr a bramborový salát.

Před jednavaceti lety mi kamarád zavolala a zařval, že je konec. Že jdou komouši k ledu.

Konec se nekonal, komouši k ledu nešli. Od té doby jsem ale začal rozhodovat sám o sobě s větší razancí, viděl jsem New York i Bangkok a začal pracovat v oboru, který mě baví a o kterém jsem do roku 89 neměl ani šajn. Mohl jsem mámě dopřát pár věcí, na které bych si při pracovním zařazení před rokem 89 nemohl troufnout ani pomyslet a konečně jsem se mohl po x letech opět úplně normálně scházet se strejdou, který žil v Německu /v tom hnusnym, západním/. Žiju tak, jak chci. Trápí mě to, co by mě trápilo i kdyby k 17. listopadu nedošlo, ale netrápí mě to, co by mě trápilo, kdyby "komouši k ledu nešli".

Nevím jak vy. Já si zítra přispím a až se budu ráno protahovat v posteli, určitě si vzpomenu.