Chlapské boule

Ne. Nepůjde o boule po úderu tupým předmětem, kdy se nám většinou na čele udělá novotvar, který se leckdy zabarví do fialova až hnusně bahnatě zelena. Tyhle boule opravdu ženské oko nepřitahují. Jde o boule zcela jiné.

"Samozřejmě, že tam se taky chlapovi podívám" řekla mi důvěrná známá při našem posledním setkání. Naštěstí jsme v tu chvíli seděli v kavárně u kafe... Práce byla vyřízená a tak zbylo pár minut na shrnutí všeho podstatného, co se v poslední době v našich životech událo.

U ní to byl nový chlap. Potkala ho náhodou na jedný tiskovce, příjemně voněl, byl zdvořilý a nemachroval. Měl upravené nehty, vypucované boty, z nosu mu netrčely chlupy a měl i tu správnou bouli. Tak.

Ženský to maj totiž úplně stejně jako chlapi, jen o tom asi tak nahlas nemelou u piva (vína).

Musím přiznat, že mě tahle informace poněkud překvapila.

"No a co sis myslel?" drtila mě známá logicky. Že když chlapi scanujou naše prsa a zadky, že my se spokojíme jen s pohledem do vašich hlubokých očí a interiéru auta?. Na velikosti totiž záleží, panáčku" podávala si mě T. a já se přistihl, že jsem se asi 3x nenápadně podíval při její slovní exhibici do mého rozkroku. Takhle v sedě to vypadalo celkem dobře, ale víme přece, že i břicho je při posezení větší a při postavení se opticky zmenší, čili - žádná sláva.

"Hele, co si budeme vyprávět, vás dostáváme na rafinovaně lehce překryté a tím pádem viditelné bradavky a my si vybíráme i podle vašich boulí" dodala věcně. "Ano, láska, charakter, dobrý vztah s matkou a  k dětem, to je fajn - ale do partnerství nebo manželství. Když se rozhodnu si vyhodit z kopýtka, je mi jedno, jestli ten chlap nosí mámě každou neděli k obědu bonboniéru Modré z nebe, nebo jestli má diplom z Cambridge. Důležitou roli v tomhle příběhu hraje boule, mysli si co chceš".

Usrkl jsem vodu ze sklenice, protože v puse a krku jsem měl sucho jako po červencových vedrech. Ale zajímalo mě, co bude následovat.

"A když mám fakt chuť si jako svobodná nezávislá ženská užít, tak přece musím vidět, do čeho jdu. Proležet noc na zádech, soustředit se, abych vůbec něco fyzicky cítila a ujišťovat chlapa, že je fakt dostatečně velkej - na to jsem už trochu odrostlá. A proto mě, ale i ostatní ženský, prostě po základním průzkumu terénu pro možné "jo" sjedou oči i na bouli. Třeba támhleten frajer, co jde proti nám" řekla věcně a nenápadně hla malíčkem pravé ruky směrem k přicházejícímu. Udělanej, zcela jistě posilovnou formovanej chlap (narozdíl ode mě), ne zrovna levný džíny, trendy army bunda, farmářský boty. Opečovávanej účes i obličej. "Placka" lakonicky zhodnotila T., "normální placka".

"Chudák, a tak se snaží" odpověděl jsem.

"No jo, snaží, ale placka". I když boule vzadu docela slušná..."

"Jaká boule vzadu?" otočil jsem se ještě rychle za odcházejícím sekáčem.

"No přece ta od peněženky, ne?" kroutila hlavou T. a začala se smát.

Pak jsme zavolali servírku. Zaplatil jsem. Peníze nosím v kapse kalhot, málokdy v peněžence. Pro papírovou bankovku jsem sáhnul v sedě. Šlo to z tuha, ale riskovat ohodnoceni "placka" se mi opravdu nechtělo... Zaplatili jsme a rozloučili se. Ještě v kavárně jsem si odskočil.

Stál jsem na eskalátorech směrem do stanice metra a schválně jsem se díval na proti mně na eskalátorech stojící ženy. Míjely mě, některé si četli, jiné měli zavřené oči a poslouchaly muziku ze svých iPodů. Pár z nich se na mě podívalo. Usmál jsem se. Ony také. U několika setkání s očima žen jsem měl dokonce pocit, že některé z nich zkontrolovaly i bouli. Byl jsem hrdý.

Vlak mi ujel před nosem. Musel jsem počkat na další. Kolem mě se kupili další a další lidé. Chlapi s boulemi i bez, ženy s prsy i bez. Metro přijelo. Sedl jsem si. Na sedadle proti mě seděla fakt hezká holka. Metro se rozjelo. Měla krásný prsa. Přijeli jsme do stanice. Zůstala sedět. Já taky. Podívala se na mě a usmála se. Usmál jsem se taky. Asi se jí líbí moje boule. Vlak vjel do další stanice. Holka se na mě zase podívala, usmála se, vstala, naklonila se ke mě, decentně mi pošeptala, že mám otevřený poklopec a vystoupila.