... a příště Komunistický manifest

O politice píšu asi s takovou frekvencí, s jakou si pochutnávám na vařeném celeru. I ten je ale občas součástí mého milieu...

Při včerejším projevu pana prezidenta v poslanecké sněmovně mi bylo až líto současného pana premiéra.

Zřejmě vůbec netušil, s čím na toto jednání poslanecké sněmovny dorazí jeho koaliční partner pan Macinka a tak se možná nechtěně dostal do čtenářského klubu spolu s ministrem obrany panem Zůnou.

Do čtenářského klubu nad možným rozborem článků v komunistickém deníku své doby.

To, že se pan Macinka opět choval, pardon, jako fracek, víme už všichni, kdo jsme sledovali včerejší média.

Někteří hloupé akci tleskají, a já jim to právo neupírám. Každému, co jeho jest.

Jiní si jistě vzpomněli, jak celkem nedávno pan ministr zahraničí vydal prohlášení, že bude Hrad ignorovat.

No... svému slovu nedostál a na stole při projevu prezidenta obracel s jeho pověstnou ironií v mimice obličeje výtisk Rudého práva. Asi tím chtěl dát najevo, jak prezidenta ignoruje...

Po jeho levé straně sedící ministr obrany tak mohl nahlédnout do deníku, který ve své době hlásal jedinou pravdu. A o „pravdě“ ví aktuální ministr obrany hodně – hlavně od té chvíle, kdy si ho po chodbách povodil pan Fiala z SPD a natočil o této promluvě dojemné video...

Po pravé straně pana Macinky seděl pan premiér. I ten ví o své komunistické minulosti svoje a tak jen mlčel a jeho pohled byl prázdný jako krabice od bot. Mlčet musí. Proč? To víme.

A tak tam pan Macinka seděl, mával „právem“ a byl po jeho projevu v USA opět tím Macinkou, kterého jsme měli už „čest“ poznat. Poznat do sebezahleděného člověka, který z pozice ministra zahraničních věcí ve chvíli vojenské eskalce kolem Iránu směrem k občanům České republiky prohlásí, že evakuace lidí z této destinace pro ně může být „zajímavým zážitkem“.

Pokud bych mohl panu ministru zahraničí poradit: příště s sebou na nějaké další jednání buď Komunistický manifest, nebo složky StB.