50 slov k 50. narozeninám...

Velkou výhodou dne, kdy dohoníte padesátku, je takový divný vzduchoprázdno. Říkám si: "pade", asi by měl bejt už postavenej dům, zasazenej strom a dospělej syn. A rozum. A spříznění.. A Miles Davis! Tohle všechno se do vzduchoprázdna krásně vejde. Když se chce.

Necejtim žádnou změnu, i když jsem jí očekával. A to je další příjemný zjištění.

Jak jsem se až sem (k padesátce) dostal zkusím popsat padesáti slovy:

Voda. Plodová na začátku, teplá z kotle na dříví ve studený koupelně v době dětství. A pak rybníky a řeky a ještě později slaná voda moří a oceánů.

Vzduch. Často žlutě a fialově zbarvený přesně tak, jak to bylo možné jen v 70. letech na severu. Vítr v polích na chalupě v horách. Vlažný a vtíravý vonící po soli a jemném písku na cestách.

Máma. Hodná i fackující. Bytostně svá. Neřešící zbytečnosti. Držák. Drsná včetně kapky něžnosti. Přívětivá. Veselá.

Přátelé – jako když dobře prosijete mouku přes hodně jemné síto. Zůstane to nejlepší.

Jídlo – nekonečné zážitky v puse, v očích i v nose. Večery s lidmi kolem stolu, kdy se čas zpomalí přesně tak, jak si mnozí přejeme – ale málokdy to poznáme…

Melodie. Nemyslím hudební, i když i těma se často a rád přikryju. Melodie dne, týdnů i měsíců. A co já vím? Třeba i let. Když má čas svoji melodii lítaj v jejích vlnách pokorně i rackové.

Čokoláda. Kdo nepropad´ – nepochopí. Lék, droga. Miláček. Zatraceně dobře vymyšlená smyslná věc.

Zvířata. Na rozmluvy. Na komandování. Na stálou radost. Na hlazení…

Mozek. Na facky sami sobě. Na smích. Na neusnutí v době nepokoje a zapomnění v dobách neštovic.

Vztah. Jako palačinka. Skvělá hned po stažení z pánve a dobrá lehce okoralá a studená druhý den k snídani.

Mysl. Stále v pozoru. Věčně připravená na štěstí a nikdy nepřipravená na bolístky a rány.

Klid. Večer. V tichém bytě. Zhasnuto. Zvuky praskajících parket a divná chuť znát pár příběhů lidí, kteří po nich chodili před vámi.

Letní ráno. Energie. Vzduch šustivej a lehce chladnej navzdory snahám slunce. Velká síla. Nahej, ještě zahřátej z postele stojící u otevřeného okna.

Zákonitosti. Nevyhnutelné. Plné pravd a přesto mám vždycky pocit, že to tak přece „nemůže a nemusí bejt…“

Roky. Nejdřív rozmařile pomalé. Nenápadně se zrychlující v přímé závislosti na zpomalujících se kloubech a kapacitě nádechu. Milosrdně upřímné.

Představivost. Nutná a jedinečná hráz proti zákonistem. Víc než vzdělání. Výlety tam, kde na cestách nejsou dělící pruhy a Hagen Dazs není kalorickej a mimo váš rozpočet.

Moudra. Často roztomilé harašení mezi mozkem a srdcem.

Chutě. Jedinečné perpetum mobile našich životů. Dokud jsou, stroj šlape.

Spánek. Voňavý po jablkách. Růžové závoje střídají šedé.

Okousané nehty. Prý velká ostuda a přitom tak zábavná činnost…

Potěšení. Časté. Nenápadné. Vykřičené do noci ložnice. Z malin v létě…

Asi jsem už přes padesát. Vlastně ne asi, určitě...

Všem krásnej den!