1. červen 2010 - tiskovka po vítězných volbách

V Lidovém domě se ten den smály i stoly a židle. Konečně je tu vítězství! Telefonní ústředny nestíhaly přepínat přicházející hovory gratulantů, chlebíčky v kantýně byly vyprodány už v 9 ráno, šampaňské se chladilo a doutníky se tetelily v krabicích radostí nad tím, jak budou co nevidět zapáleny. Sál pro tiskovku provoněly stovky oranžových růží. Novináři mohou dorazit.  

"No tak, chlapi, víte že předseda nerad čeká" pobíhal po patrech "liďáku" Jarda Letadlo a ťukáním prstem na hodinky s patřičně zvednutým obočím nad oběma očima (ten chlap toho teda umí) dával najevo všem "přátelům" ve straně, že je nejvyšší čas na setkání s nejvyšším.

Do hlavního jednacího sálu se nakonec dostali všichni, které chtěl mít Paroubek těsně před tiskovkou k vítězným volbám kolem sebe.

"Přátelé, jak jsem slíbil, tak jsem splnil - jedná se ale o jediné splnění ze všech mých slibů v poslední době. Vítězství je naše. Ještě, než zvedneme sklenky, bych vám rád dal pár informací ohledně tiskovky" řekl předseda s lehce dramatickým výrazem v obličeji a povolenou kravatou pod krkem.

"Takže, Letadlo, hele ty si hlavně hlídej všechny ty pisálky, co nám házeli klacky přes cestu. Ke slovu se dostanou až kývnu hlavou, když budu mít bradu lehce vzhůru, znamená to, že mě jejich dotazy a invektivy nezajímaj. Jasný? Nemusím to, doufám, opakovat!. Ten seznam otázek od novinářů jsi mi připravil, jak jsem ti v pondělí říkal?" "Jo jo, tady je, zakroužkoval jsem ty, které jsou v podstatě už přímo pozitivními odpověďmi na to, na co chceme, aby se novináři ptali" odpovědělo Letadlo v mírném předklonu. "No vida, tomu říkám profesionální novinařina" zamručel spokojeně předseda.

"Vítku, ty můj panoši..." rozechvěl hřmotným smíchem předseda svůj břich i volátko "pojď ke mně. Ty tu už jsi vlastně tak trochu za kultůru, takže jak to vypadá s lidma z tohoto sektoru?" Jandák se předsedovi přitlulil do rozevřené náruče. "Jak sem řek, náčelníků, kdo měl přijít, přišel, nebo mi doprdele nevěříš? V salónku na nás už čeká Káča Brožová, Míša David a ještě slíbil dorazit Pavel Vítek. Neboj se, kromě tebe budou mít televizní kamery koho zabírat". "Na Kačenku se těším, sice mě trochu vypekla minulý rok, ale on si jí Benda zrichtuje" poznamenal předseda. "Bodejť by ne, když už jí zařídil pravidelné koncerty na lázeňské kolonádě v Teplicích" dodal Jandák. "Mimochodem, když už jsme u těch Teplic, ten byt si nechám" řekl předseda. "No to je přece samozřejmý, jak jinak" pokývaly hlavy všech zúčastněných, kromě hlavy Sobotky, které v pokyvování bránil krunýř z obvazů.

"Bohouši, zakývej taky, nebo máš snad nějaké výhrady? Jsem někde čet, že mi deš po krku a zatím to vypadá, že šel někdo jinej po tvým" cha cha cha cha cha...rozesmáli se všichni přítomní. Šéfovi fóry jsou vždycky ty nejlepší... "Kdepak, předsedo, přece bys nevěřil těm slátaninám štvavejch pravicovejch novinářů? Dostanu ty finance, že?" zeptal se plaše Sobotka a očekával odpověď. "A co myslíš....?," nechal si předseda malou dramatickou pauzu, "že to byl jen slib?".

"Bublis, když tě tak vidím, vzpomněl jsem si na Krakatici, zlikvidováno?" hodil předseda přísný pohled směrem k budoucímu ministrovi vnitra. "Do poslední mrti, tak jak jsi chtěl" slyšel Paroubek odpověď. "To jsem rád, tak se mi to líbí" spokojeně pokýval hlavou předseda a do úst si vložil vítězný doutník ze zpřátelené Kuby. V tu chvíli se v sále rozhořelo asi 10 zápalek v rukou kolemstojících. Předseda dělal chvíli váhavého a vybíral si, kterou ze zápalek si k ohřátí svého doutníku vybere.

"Mojí...., prosím" zakňučel Hulínský. "No tak pojď, Huli, máš už určitě připravenou strategii pro svůj resort, co? mrknul směrem k JUDR. Ph.D.. Ten přiskočil a při zapalování doutníků dodal "nakoupil jsem už pár desítek cihel a střešních tašek, aby se generálové zlepšili v bojových uměních, karate je základ". "Správně, správně" spokojeně zamručel předseda.

"No, přátelé" vyfoukl Paroubek z úst vítězný dým, "pomalu abychom šli, nemůžeme přece tisk nechat čekat, že?". Muži kolem Jirky si začali zapínat saka. "Lubomíre, s Vladimírem a Méďou jsi už doufám domluvenej" obrátil se ještě na Zaorálka. "Samozřejmě, cestou do Moskvy se k nám v Košicích při mezipřistání přidá ještě Robert, abychom splnili takovou tu klasiku, že nový premiér už tradičně jako první zahraniční návštěvu udělá na Slovensku" podotkl s mírně skloněnou hlavou Zaorálek. "Ty si mazanej, tobě to ministerstvo prostě sedne, já to věděl..." dostalo se první pochvaly po vítězných volbách budoucímu ministru zahraničí.

"Emmerová je kde, nikde jí tu nevidím?" točil se kolem vlastní osy předseda. "Konzultuje v předsálí s Petrou zaražený prdíky Margaritky" podal bleskurychlé vyjádření k předsedovu dotazu Zdeněk Škromach. "Ty si teda pěknej parchant" zašeptal Škromachovi do uší vedle stojící Rath, "to jsem měl přece říct já, dyť jsem doktor!!!!"

"Tak půjdeme, ne?" zavelel předseda. "Judr. Ing. Ph.D Petržílek vyvětrá, když už se nám bude starat o životní prostředí" hodil Paroubek do davu spřízněnců další ze svých vtipů a suita přátel se pomalu sbírala k tiskovce.

"Jo, abych nezapomněl, Milane, zejtra ráno v osm tu chci mít Romana" zakýval ukazováčkem Paroubek směrem k Urbanovi. "Skamene?" zeptal se budoucí ministr průmyslu. "Ale prd, z ČEZu" zasyčel předseda.

"Růže jsem si dovolil z mojí zahrádky" poznamenal  při odchodu ze salonku buducí ministr zemědělství. "Já vím, já vím, Michale, všimnul jsem si, nemusíš se bát...".

Dveře do sálu, kde se konala tisková konference po vítězných volbách se otevřely. Blesky fotoaparátů ozářily místnost. Seběvědomě se jim postavil předseda po boku se svojí ženou, které Letadlo narychlo podalo sluneční brýle, aby to otravné světlo přespříliš první dámu sociální demokracie nerušilo.

"První schválený dotaz, prosím" vypustil svá slova z úst mezi novináře Jaroslav Tvrdík.