- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Konec rozletu, nebo chvíle pro oddech?
Klacky pod nohy byly Sikorskému házeny všude možně, nyní i ve Varšavě. Byl mu odepřen post nového generálního tajemníka NATO (ve prospěch naprosto bezbarvého Nora Jense Stoltenberga, jenž je „profipolitikem“ na způsob Marečka Bendů), ambicí na výsluní EU se musel vzdát ve prospěch Donalda Tuska a na šéfování v UN může zapomenout, přes moskevské veto není cesty (doufejme, že obstojí srbské diplomatické eso Vuk Jeremić). Karty jsou tak v klíčových supranárodních a mezinárodních organizacích na roky dopředu rozdány - a Sikorski si vytáhl černého petra. Po Tuskově zvolení do unijní prezidentské funkce Sikorski přenechal nominaci do Junckerovy Komise Elzbietě Bieńkowské, což byla možná chyba, nyní se musí krčit v čele Sejmu.
Škoda! Doufejme, že není všem Sikorského zářným dnům konec a kariérní zenit má ještě před sebou. Evropa si takový formát holt asi ještě nezaslouží!
Prozatím můžeme mít radost z „aliančního úspěchu“ armádního generála Petra Pavla. Jeho vítězná aspirace vyspravila reputaci vládě Bohuslava Sobotky po špatně přijímaném bruselskému „zařazení“ Věry Jourové.
Další články autora |