Za devět let svého ministerského působení (2005-2007 polský ministr národní obrany, od 2007 polský ministr zahraničí) si dokázal Radoslaw Sikorski vydobýt světové renomé, jež mu v posledních měsících mohl závidět i novopečený
Gigant z Východu
Polskému ministru zahraničních věcí dělá jeho reaganovská „diplomatická přímočarost“ spoustu nepřátel. Sikorski je však nesporně vynikající Evropan, atlantista a kosmopolita. Vysloveně se hodí do řídící funkce některé supranárodní či mezinárodní organizace, EU, NATO, OSN. Polsku samotnému již dávno v tom nejlepším slova smyslu přerůstá přes hlavu, má na víc (při vší úctě k sousedské zemi). U něho "doma" to však ne všichni doceňují. Václav Havel by býval, co se týče kontrastu domácího a zahraničního věhlasu, mohl vyprávět.
V tom tkví ale potíž. Lídři států si povětšinou nepřejí na nejvyšších postech takovýchto uskupení silné a výrazné persony. Ty pak dávají své instituci tvář a národní vůdci ztrácejí „lesk“ a odnášejí to pochroumaným egem. Vyhovují jim neslaní, nemastní byrokrati, nikoli opravdoví státníci.
Evropská unie bude v nadcházejících letech řízena super-triem Donald Tusk, Martin Schulz a Jean-Claude Juncker. Jen Federica Mogherini poněkud zaostává. Jens Stoltenberg v čele Severoatlantické Aliance ovšem velkou díru do světa určitě neudělá. Sikorski by se nepochybně blýskl coby generální tajemník Spojených národů. Formálně nejvyšší světový post má navíc obsazovat Východní Evropa (děleno ještě postaru dle někdejší Železné opony), byť se o slovo hlásí i dosud opomíjená Oceánie. Polský ministr je však z důvodu odporu Ruska, disponujícím právem veta, naprosto neprůchodný. Totéž platí pro litevskou prezidentku Daliu Grybauskaité. Obstojí tak patrně buď expředseda Valného shromáždění OSN Srb Vuk Jeremić (Kreml bude mít ale problémy s jeho proevropanstvím), šéfka UNESCO Bulharka Irina Bokova, hlava slovenské diplomacie Miroslav Lajčák (Washingtonu a Londýnu bude ovšem vadit jeho komunistická minulost), slovinský exprezident Danilo Türk, či novozélandská státnička Helen Clark (není však z Východní Evropy, odkud by se dle nepsaného pravidla mělo vybírat).
Radek Sikorski by se mohl pokusit o zisk „premiérského trůnu“ ve Varšavě, který opustí Donald Tusk. Partajní kliky PO však dají zřejmě přednost plytké Ewě Kopacz.
Doufám, že závist a přezíravost malých vlivných nezabrání této osobnosti vejít v budoucnu ještě výrazněji do dějin!
