Německá mašina dorazila na zlatou konečnou

Brazilská zlatá horečka skončila! Coby Evropan a čtvrtinový Sudeťák jsem si včera neodpustil radost nad německým fotbalovým triumfem, vůbec prvním evropským na americké půdě.

Čtvrtý světový zářez

Němce před zápasem, nejen kvůli výprasku domácích a vzdor božskému Messimu, provázel punc jasného finálového favorita. Nebylo by tomu však poprvé, kdy by v případě vítězství Argentiny uspěl ten méně "zasloužilý". Ostatně nepříliš spravedlivě z pohledu zanechaného celoturnajového herního dojmu se tváří německý titul z roku 1974, o tom z 1954 raději ani nemluvě (historie MS dosud asi nezažila větší šok a Maďarsku se od té doby pozice fotbalové velmoci vzdálila na hony daleko). Tentokrát se však zdá být trofej v německých rukou zcela oprávněně, rozhodně zaslouženěji nežli ve kterémkoli ze tří předchozích případů. Už dlouho, předlouho Němci chodili kolem! Poctivě si pěstovali kvalitu i kvantitu, obešli se bez Marca Reuse, ve finále bez Samiho Khediry. Argentincům chyběl Ángel di María velmi citelně, adekvátní náhradu postrádali.

Naši západní sousedé se tak dostávají (de facto po čase vracejí) na post po Brazílii nejúspěšnější fotbalové země světa a nejlepší na starém kontinentě. Nechávají totiž za sebou po včerejšku Italy, taktéž čtyřmi tituly ověnčené, avšak co do počtu dalších medailí poněkud pokulhávající. S ohledem na trojnásobek evropských primátů německá převaha ještě roste. V olympijské fotbalové "kronice" se pak německé úspěchy opírají zejména o výsledky někdejší NDR. Na prvenství na Konfederačním poháru FIFA "buldoci" stále ještě čekají, za tři roky v Rusku si v generálce na mistrovskou obhajobu budou moci ale spravit chuť a zahladit poslední trofejovou mezeru. Perfektní pocity musejí provázet především Miroslava Kloseho, získal vysněné zlato a přepsal střelecké tabulky. To druhé si ovšem vysloužil spíše vlastní vytrvalostí, gólový průměr na zápas v porovnání s jinými velikány zdaleka tak odzbrojující statistikou není!

Na argentinskou bolest byla miniaturní náplastí cena pro nejlepšího fotbalistu šampionátu věnovaná Lionelu Messimu. Komentátor Bosák poznamenal, že jen za "jméno". Pravda, stříbrnou republiku, přinejmenším ve vyřazovací fázi, táhla vpřed zejména výtečná obranná hradba, nikoli vcelku jalová, ba děsivá bilance ofenzivních hráčů. Stejně tak byl kupříkladu roku 1998 oceněn Brazilec Ronaldo, asi podobně zaslouženě jako včera Messi ("cena útěchy"). Čili vše při starém! Osobně za top-playera právě uplynulého mistrovství považuji Javiera Mascherana, nejvýkonnějšího dělníka argentinské defenzivy. Zásluhy Manuela Neuera o německé zlato považuji za zveličované.

Neodpustím si pár řádků ke Kanárkům. Jako vždy - nechyběla jim kvantita. Kvalita však tentokrát ano. A proti silnějším celkům to bylo znát, mírně řečeno! Spravit chuť si mohou za dva roky na domácí olympiádě v Riu, olympijská zlatá ostatně Brazilcům stále ještě ve sbírce schází. Superpořadatelství amazonského státu (Pohár FIFA 2013, MS 2014, LOH 2016) ovšem spolykalo nemálo veřejných finančních prostředků a dosud velmi populární prezidentka Dilma Rousseff bude v podzimních volbách bojovat spíše s dozvuky sportovního krachu Scolariho výběru, nežli se svými politickými soupeři.

Uspěla Evropa, potřetí v řadě. Po dvanácti letech se mezi medailisty vloudilo i neevropské mužstvo, což se ovšem na jihoamerické půdě čekat rozhodně dalo. Snad to ovšem ucpe ústa všem, kdož opakovaně volají po snížení počtu evropských zástupců na dalších šampionátech.

Bundes-Mannschaft zvítězil, život i kopaná jdou dál. Turnaj, ač se musel z důvodu zranění či neúčasti Švédska obejít o globální superhvězdy Fracka Ribéryho a Zlatana Ibrahimoviće, byl převážně ladnou podívanou, "gólovou zácpu" si již užil svět dosyta v letech 1990 a 1994. Šampionátu nechyběla ani překvapení (Kostarika; brazilská ostuda). Pelé kdysi - zcela chybně, pomineme-li olympijské plody - věštil slávu africkému fotbalu. Já si troufám označit za otázku času mexický triumf. Doposud se však - již více než třicet let avizované - vyrovnávání v kopané nekoná, Latinská Amerika a Evropa jsou trvale NEJ!

Pro oko Evropana bude v nadcházejících letech asi nejpřitažlivější ME 2016 ve Francii, MS 2018 v Rusku, ME 2020, jehož závěrečná dějství se budou pravděpodobně odehrávat v Anglii, MS 2022 v Kataru (asi nejkontroverznější rozhodnutí FIFA všech dob), ME 2024, pro jehož hostitelství je favoritem nyní slavící Spolková republika, dále MS 2026, které spadne u příležitosti 250. výročí Dne nezávislosti do klína Spojeným státům, ME 2028, kdy se dost možná pořadatelsky potřetí ozve Itálie, případně poprvé Turecko, potažmo MS 2030, jež FIFA zřejmě přisoudí Uruguayi a Argentině, finalistům prvního mistrovství, konaného sto let předtím.