Milošovo zrcadlo

Prezidentovi příznivci obhajují jeho vulgární vyjadřování údajným nastavením zrcadla všem „kavárníkům“. Miloš Zeman sám by čas od času měl zrcadlo nastavit sám sobě, pohlédnout pravdě přímo do očí.

Tragikomicky působí skutečnost, že by Český rozhlas mohl „slíznout“ za lánský přímý přenos pokutu. Platit za verbální projev hlavy státu? Silná káva!

Miroslava Němcová už to patrně nemohla vydržet a svěřila se národu se vzpomínkou, dle níž při loňském vyzvedávání královských korunovačních klenotů byl Zemanův dech vpravdě „virózní“, nešlo to prý „přečichnout“. Patrně i svým dechem a neřízenou chůzí nám všem chtěl prezident republiky onehdy nastavit zrcadlo. Alko a sprostá mluva přece patří k sobě! Od loňského března i na nejvyšší státní úrovni.

Nezbývá tedy než doufat, že se u volebních uren roku 2018 bude se Zemanem chtít „zrcadlit“ méně lidí než minule!

Miloš sem, Miloš tam (a Václav s ním)

Prezident republiky před čtvrtstoletým sametovým výročím zpochybnil historickou úlohu "nesametového" zásahu na Národní třídě v devětaosmdesátém.

Relativizace události, jež byla "alfou" pádu komunismu v Československu, zavání pořádnou "klausovinou".

„Ukazovat se“ 17. listopadu s kolegy hlavami států, to už Miloši Zemanovi nevadí, to jde jakákoli relativizace stranou. Přesto – snižuje-li význam „studentského masakru“, sráží tím i vše s tím spojené, tedy i revoluční zásluhy své. Byl-li 17. Listopad  jen „jedním z mnoha“, co byl potom jeho proslulý článek v Technickém magazínu? Rovnítko hradního šéfa napovídá, že se jednalo jen o malé pisálkovské nic! Kterak se prezidentovi zamlouvá toto nastavené zrcadlo?

Žurnalistická obec si láme hlavu, zda jsou prezidentské projevy ovlivněny senilitou, či přechozenou infantilitou. Zeman sám se vydává za ztělesněný obraz národa s tím, že nasávat a nadávat je ve zdejších luzích a hájích normou, na Hradě i v „podhradí“.

Zdatně pak také sekunduje dílu a odkazu svého předchůdce Václava Klause. Oba se časem více a více radikalizovali a vytrhávali ze řetězu demokracie. Oba si také libují v kremelských ctnostech. Klaus proto, že Putin je nepřítelem jeho nepřítele (EU). Zeman si hraje na most mezi Východem a Západem. Podobnou hru hrál svého času již Jan Masaryk – a prohrál na celé čáře! A s ním celá ČSR!

Prezident se stává stále více izolovanou figurou, což ho klausovsky vede do populistických vod (začíná chrlit typicky nenávistné a provokativní klausismy). Aby se necítil sám a vyobcován, rozhodl se nechat se obklopit nízkopudovou částí společnosti, generující dostatek oddaných oveček.

Zeman náleží k těm, kdož se pohoršují nad ukrajinským uctíváním Bandery, ač v mauzoleu na Rudém náměstí stále posmrtně dlí zločinec a vrah daleko horší, proti němuž byl Bandera jen bandita. Skandovat Banderovo jméno do kyjevských ulic chodí navíc jen hrstka "fašos", ruská propaganda (které je Zeman živoucím reproduktorem) z toho ovšem dělá fašistickou celou Ukrajinu. Zatímco Lenin je milován Rusy takřka všemi (o Stalinovi ani nemluvě). Zemanovi navíc nevadil postkomunista Janukovyč (který promrhal možnost Ukrajinu federalizovat), kdežto absolutní nekomunista Porošenko je pro něho tolerovaným zlem (jak typické pro Klauso-Zemanoidy).

Kamarád Klaus je zase z těch, kteří vytrvale nechápou, že eurofederalismus sice znamená, že se o osudu Evropy bude rozhodovat v Bruselu, ale euroskepticismus znamená, že se o jejím osudu bude nadále rozhodovat v Moskvě a ve Washingtonu. Exprezident nezaznamenal, že eurointegrace je neviditelnou rukou politické evoluce (zatímco národní státy představují prošlý konzervant), jíž od tržní neviditelné ruky nelze oddělit. Ruská medvědí tlapa je naproti tomu viditelná velmi. A jak praví historie lidstva, je to tlapa agresivní a nemilosrdná!