Farage ukázal záda - a Unie se nezhroutila

Pouhé gesto! Jehož se, když hrála hymna EU, dopustil na zahajovacím zasedání nového osazenstva Evropského parlamentu ostrovní "arci-euroskeptik" Nigel Farage a spolu s ním jeho poslušní "stafážníci".

Kecal z Anglie

K Faragemu se přidal i Petr Mach. Jan Zahradil, náležící k ideově příbuzné (ve smyslu euroskeptické) frakci, patřil k těm, kdož zůstali sedět, a zvolili tak jiný způsob vzdoru. Druhý muž ODS to odůvodnil tím, že není hoden zvedat se na hymnu nestátní. Soudím, že se takový projev ignorance a neúcty Zahradilovi časem vrátí.

Šéf UKIP je co do účasti na schůzích Europarlamentu velmi nedbalý. Označuje se za pravičáka a ochránce trhu, práce mu však, zdá se, nevoní, je flákač! Co se týče praktické poslanecké práce, je opět krajně neiniciativní, ba strnulý. Je pouze mužem gest, plamenných slov o utrpení britského lidu, zvěstovatelem "blbé euro-nálady" a samozvaným posuzovatelem prezidentského charismatu. Farageho notorická snaha získávat nad odpůrci řečnickou převahu formou ryze osobně laděných útoků je vysloveně výrazem jeho vlastní slizkosti. Přitom posměšky a úsměšky jsou v politické rétorice coby gestikulární fenomén (jako časem každý jiný trend) na ústupu.

S Evropskou unií bojuje Farage nastavenými zády. Výsledkem má být degradace Unie na bezduché a materialistické volno-tržní "cosi".

Blog končí. Delší nebude. Je o Farageovi. A Farage víc neznamená!