Blíží se 9. květen - Den vítězství versus Den Evropy

Konec posledního světového konfliktu nám připomínají třebas slavné fotografie. Americká vlajka nad Iwodžimou či sovětská nad Reichstagem!

O odraz v kalendáři se pak dělí 8. a 9. máj. I tento druh zvěčnění má nespornou váhu. Význam svátečních dnů tkví obecně především v připomínání si klíčových událostí nebo osobností. Nesou v sobě však i nemálo nadčasové symboliky, která značí, že poselství těch dnů ještě nezavanul prach historie a jsou stále živá. I letos nás čeká 9. květen. Ruská federace oslaví Den vítězství (1945), Evropská unie Den Evropy (1950). Rudá versus zlatá hvězda! Z českého pohledu bude ono výročí okořeněno výskytem prezidenta Zemana v Moskvě.

Živá paměť

Za současného silně napjatého stavu mezi Bruselem a Moskvou bychom sotva nalezli v kalendáři jiný den, který skrze symboliku onu nepřátelskou atmosféru tolik umocňuje. 9. máj připomíná ruský díl na protifašistickém vítězství a ruku v ruce s tím i osvobození většiny území dnešního Česka Rudou armádou. I toto osvobození má však svou dějinnou pachuť (bylo to vůbec osvobození, či jen přepřažení diktatur?). V kolika našich městech a obcích se sovětští vojáci dopouštěli znásilňování (jako zvěř dopouštějící se zvěrstev), nelze ani dopočítat. Spoustě rodin netknutých nacistickým řáděním (a nejenom jim) způsobili nemálo bolesti právě tito "osvoboditelé". Kdyby Američané nebyli nuceni se zastavit na západě Čech, nepochybně by k této bolesti nikdy nedošlo (americká vojenská morálka byla na zcela odlišné úrovni), stejně jako by nedošlo k více než čtyřicetiletému politickému splácení daně za "osvobození" sovětské. Neb komunisté připouštějí pluralismus vždy jen jednou, když poprvé vyhrají, pak už nikdy!

Ostatně na Plzeňsku je náhled na "Amíky" - coby odraz reálné historické zkušenosti - daleko příznivější. Přímá praxe bez dopadů letitých bolše-předsudků zkrátka hovoří za vše! Američané ale nesměli dál ku Praze, aby Stalin nepřišel zkrátka - hnus! Čechy tak kvůli sovětským nárokům krvácely o několik dnů déle. Spousta lidí byla následně i odvlečena na Sibiř. A komunisté měli pak tu drzost vydávat to za projev bratrství.

"Denní opožděnost" východního Dne vítezství oproti západnímu spojeneckému 8. květnu je dána prodlevou německé kapitalace směrem k východní frontě. U nás byl sovětský svátek po celé dekády umně naroubován na odněmčení Prahy (které bohužel "nevyšlo" na svižnější Američany).

Dnešní vliv Kremlu na zdejší prostředí je především zákulisní. Zlí jazykové tvrdí, že i velebovsko-ovčáčkovské útoky na nezávislost České televize mohou vykazovat "východní pozadí".

9. květen však připomíná i Schumanův plán, jež vedl až ke dnešní podobě Evropské unie (ta je od té doby už 4. generací eurointegrace). Giscardova Ústava Den Evropy zmiňovala, v Lisabonu se neobjevil po britském euroskeptickém zásahu.

Nechť si každý vybere, co jest jeho svátečnímu gustu milejší!

Současné střetávání euroatlantické a postsovětské společnosti nemá až tak zásadní mezicivilizační charakter (kupříkladu jako v případě rozdílů se světem islámským). Spíše jde o interní evropský ideologický souboj demokracie s prostředím militaristickým, revanšistickým, šovinistickým a nacionalistickým, tedy politicky zakomplexovaným. Podobně jako v roce 1914. Snad nebudou důsledky tytéž!

Na každý pád ta imperialistická a agresivní východní část starého kontinentu má trvalou oporu v osobě tuzemského arcizvolence Miloše Zemana, který svou výrazností k putinovské propagandě jistě ještě nejednou přispěje. Český prezidentský úřad se dlouhodobě zdá být cenou za výraznost (argumentuje tím kdekdo). Reálné zásluhy řeší minimum občanstva. To má lidstvo společné. Především cpát do čela ty výrazné, klidně exoty! Ono to dle toho pak ale vypadá! A ohlédneme-li se dějinami zpět, tak ta výraznost je dosti krvavá, bolestná a k uzoufání! Důvod – lid si všimne těch výrazných a nad dalšími osobnostními stránkami uchazečů o moc nemusí přemýšlet. Plebs totiž ve své většině vůbec nerad přemýšlí a projevová výraznost druhých mu od myšlenek ochotně ulevuje! I naše hlavy státu život v republice většinou spíše deformovali, nežli formovali či snad reformovali. Ale hlavně že byli výrazní, aby se orwellovské ovce nad jejich pomníky slávy dosyta vybečely!!!

Češi si svobodu nikdy neuměli vybojovat sami, vždy jim ji přihrála některá z velmocí, která zrovna "byla na koni". A našinci se jen vezli. Ony mocnosti nás ale mohou kdykoli shodit, staneme-li se přítěží, jež oře zpomaluje. Případně si svůj dar svobody bere velmoc zpět! Již se tak přihodilo - 1938, 1948, 1968. Opírat se o impéria tedy postrádá dlouhodobý smysl! Věk však přece jen pokročil. Proto tu máme Unii, politicky i ekonomicky korektní! Proto je tu i Den Evropy!