Atlantická stálice versus asijská bublina

Už léta jsme mediálně masírováni předzvěstmi, že západní "impéria" EU a USA jsou na pokraji svého pádu a namísto nich rostou molochy jako Čína či Indie. Dále je tu prý destruktivní síla zpátečnického islámu.

Všechno je jinak!

Ve Spojených státech je dosud nesmírně oblíben Bill Clinton. Nepochybně nejen pro své charismatické a řečnicky-hypnotizující nadání. Byl nejvyšším představitelem své země v době, kdy byla na absolutním vrcholu. Stal se tedy zákonitě bytostným symbolem oné zlaté éry (levico-pravicový spor o to, zda onen americký vrchol nastal „díky“, či naopak „vzdor“ jeho politice, nechme pro tuto chvíli zcela stranou). Druhá polovina devadesátých let byla pro USA obdobím nevídané hospodářské prosperity a bezkonkurenčního supermocenského statutu. Finanční krize byla v nedohlednu, islamismus doutnal, nehořel, Čína teprve vystrkovala růžky a zaproblémované jelcinovské Rusko si dávalo velmocenskou pauzu.

Často se omílá, že Chu Ťin-tchao nechával Obamu před audiencemi čekat, skoro jako Hitler Háchu, ale to je spíš takové – „pes, který štěká, nekouše“. Pravda, zenit je vždy jen jeden! Ale nikde není psáno, že ten americký již proběhl. Totéž platí pro Evropu, která má sice historicky jedinečnou schopnost autodestrukce, ale také – a to především – má úžasnou schopnost vlastní mocenské recyklace. Co je Evropa Evropou, nikdy nebyla mocenským vakuem, nikdy. Je přizpůsobivá a přitom umí udávat směr. Zatímco asijští obři bez nápadu a se západní inspirací se jen učí za pochodu a topí se ve svých „populačních přebytcích“ (tady stojí za zmínku, že gigantická čínská populace má nerovnoměrnou převahu mladých mužů, což do budoucna představuje hrozbu „armády“ nezaměstnaných, neukojených a v důsledku agresivních jedinců, nikoli však ke škodě zbytku světa).

Čínský „lidový“ režim má značné slabiny. Uvnitř je to systém propojující socialismus, kapitalismus a na venkově i feudalismus (Marx musí v hrobě vyloženě rotovat) a navenek neschopnost chovat se jako pravá říše. A za to druhé paradoxně může vlastní chamtivost. Číně totiž chybí základní atribut imperiálního postavení – „satelity“. Lpění na „historických“ hranicích (zejména nároky vůči Indii a Vietnamu) vytváří v Asii Číňanům spíše vzdorné nepřátele, než povolné beránky. Přimknutí Vietnamců k Americe budiž toho nejlepším dokladem. A Rusko? Jeho síla je dvojí – vyčerpatelné nerosty a zastaralá jaderná zbrojní výbava. Jinak jako vždy upocený sibiřský medvěd nestíhá a jen dobíhá. Vše při starém. Posvátné carské a pravoslavné kulty byly kdysi přepatlány na bolševická pozlátka, a pohrobci toho všeho se dnes oddaně klaní Putinovi.

Spojené státy tu jsou bezmála čtvrt milénia, Sovětský svaz zmizel po sedmdesáti letech svého trvání. USA byly založeny na nadčasovém základu, na demokracii, nikdy se nepotýkaly s diktátorským uchopením moci, vyvarovaly se tedy „římskému syndromu“. Nejlépe pozorovatelné je to na skutečnosti, že ani nejhlubší ekonomické krize tam nejsou řešeny „mimoústavně“, žádný tyran nepovstal. Američané se dokonce díky „Watergate“ naučili své modly „kamenovat“. SSSR nadčasový základ neměl (byť i zdejší školy v minulosti vyučovaly opak), komunistický záměr vyčpěl a vyprchal. A že by třebas čínský režimní základ byl nadčasový? Mírně řečeno – to sotva!

A zpět k Evropě. Unijní integrace bývá často označována za umělý projekt. Upřímně, jaká je definice rozdílu mezi přirozeným a umělým dějinným vývojem??? Odpovědí bývá často, že umělá jsou politická rozhodnutí elit, zatímco přirozená jsou rozhodnutí „zdola“. Blbost!!! Co kdy vzniklo „zdola“? K pobavení je kupříkladu jeden upovídaný senátor, známý euroskeptik ze severu Čech (vzhledem k níže uvedené polemice o jeho „původu“ neuvádím jeho jméno, ale zainteresovaní znalci tuzemské politiky budou určitě vědět). Evropská unie dle jeho mínění vznikla uměle. Tak pravil ten, jehož živíme z daní - v Senátu. A má snad někdo dojem, že naše horní legislativní komora vznikla vůlí lidu, přirozeně, zdola? Někdy mám pochyby, když slýchávám senátorovy socioseptické myšlenkové vývody, zda dotyčný sám "vznikl přirozeně zdola“ (ale to už by byla trochu jiná story)! Navíc se jedná o čelního odpůrce přímé prezidentské volby, což o prosazování práva zdola též příliš nesvědčí.

Evropský projekt mírové a hospodářské jednoty v kombinaci s kontinentálně-kulturní supranacionální identitou je historicky ojedinělý a jedinečný. Byť ojedinělým být přestává. Jako i v jiných ohledech je totiž i v tomto Evropa vzorem. Nesnese srovnání s Římskou říší, nemá totiž imperiální sklony, povaze starého Říma se spíš blížili Sověti. Vzor funguje! Existuje Africká unie, Unie jihoamerických národů, Arabská liga, Turkická rada či Asociace národů jihovýchodní Asie, v plenkách je idea Pacifické unie a Eurasijské unie, unií bude přibývat. Zbývá ještě pozvednout globálního multi-ducha. OSN nestačí, chtělo by to něco jako Kosmopolitní organizaci, či Kosmopolitní supraunii. Nadčasový úkol pro dnešní třicátníky a mladší! Alespoň pro ty, kdož si nebudou jen šplhat před vlastním voličským publikem a Nobelovým výborem!