Pořad M. Jílkové znovu připomněl téma o němž si kdekdo myslel, že už je passé. Opak je pravdou, blíží se volby, a tak je dobré zkusit něco naslibovat... Zvlášť když to vypadá líbivě a slibuje se z cizího...
Až výlev libereckého politika Korytáře, který se na svém facebooku plamenně zastal „ubožáků nucených pracovat v Tescu v neděli za hrozně málo peněz“ obrátil mou pozornost k tématu posledních dní – dalšímu pokusu sociálních inženýrů montovat se lidem do života. Oni to totiž vědí vždycky líp, a to i za ostatní. Že jde o další z ožehavých témat by mě normálně asi nenapadlo, protože větší část života pracuji ve službách a neumím si představit, jak by vypadalo hospodaření například liberecké IQLANDIE, kdyby měla povinně mít o víkendu zavřeno. Pořad M. Jílkové mě donutil se vyjádřit.
Takže se zdá, že se dalším cílem různých konatelů dobra stalo povinné zavření některých maloobchodů v neděli a ve svátek. To je zatím první krok. Dalším může být, že se v tyto dny zavřou i ostatní služby, pak někdo přijde s nápadem, že by se mělo zavřít i v sobotu… a vždycky tomu někdo zatleská, protože to je přece dobře… Není! Dohoda o tom, jak bude vypadat pracovní doba a odměna za ni by přece měla být záležitostí čistě dvou stran – zaměstnavatele a zaměstnance. Jakmile se jim tam, byť s bohulibým úmyslem, vmísí někdo další, je to předem špatně. Je to prakticky stejný populismus jako „výroba“ dalších a dalších státních svátků (za týden bude Velký pátek – novinka, která přinese 4 dny volna v kuse odteď už každé Velikonoce, však ony to firmy zaplatí, hlavně že se zas někdo zaraduje a příště mi hodí hlas…). Ze stejného soudku je i minimální mzda, ale o tom jindy.
Pokud někomu nevyhovuje práce (třeba) v maloobchodě, může se poptat v kterékoli průmyslové zóně – všechny firmy prakticky bez výjimky tam shánějí desítky různých profesí… Kdo pracovat chce, má to nyní opravdu snadné. A když začnou lidi odcházet ve větším počtu, obchody svým zaměstnancům rády připlatí, aby si je udržely.
Vybavuji si, jak před lety jeden velký obchodník v Praze zavedl non stop provoz. Taky se spustila lavina nářků a kdekdo navrhoval, že by se jim to mělo kvůli chudákům pracovníkům (kteří ovšem o příplatky za noční dost stáli!) zakázat. No a vida – po pár měsících firma vzala tužku a papír, spočítala, že se to nevyplatí a potichu noční provoz zrušila. Bez nařizování, komandování, zakazování, ekonomika rozhodla.
Jak by měl v této situaci reagovat státník a nikoli „politik“? Měl by vysílat asi tento postoj: „Pokud vás netěší nebo neuspokojuje práce, kterou děláte, najděte si jinou. Pokud vám k ní chybí kvalifikace, doplňte si ji. Veďte své děti k tomu, aby se naučily něco pořádného, co jim v budoucnu dá možnost dobré a dobře placené práce. Neveďte je k tomu, aby se v dospělosti automaticky pověsily do sociální sítě nebo aby mohly pracovat pouze v nějaké obskurní „dobrodělné“ instituci, kterou ti ostatní musejí ze svých daní živit.“ Tohle by stačilo, zákona opravdu netřeba. Prosperita se zaváděním dalších restrikcí vybudovat fakt nedá, to je to tak těžké pochopit?
Zákonnou úpravu, která řeší povinné zavírání maloobchodních jednotek v neděli a o svátcích si s chutí přidávám do svého seznamu zákonů, které by se měly co nejdřív zrušit!
Vaše Lidie Vajnerová
