Vždyť je to tak snadné… Bojujeme přece všichni s korupcí, tak je potřeba zřídit nový úřad. V akci „Zakládání protikorupčního speciálu“ máme další skvělý příklad socialistického řešení.
Co na tom, že bojujeme s korupcí i bez úřadu a jakžtakž to funguje? To je málo! Musíme do toho šlápnout víc! Nejlíp tím, že založíme další úřad, do něj nanominujeme nějaké své kámoše, koupíme jim (my všichni přece) nějakou hezkou budovu v centru Prahy, nějaké ty počítače, auta… A oni třeba občas něco slavně „odhalí“. U nás v Liberci na tom jedna strana postavila celou svou politickou kariéru, jak chtěli odhalovat. Nejdřív říkali, že nemohou odhalovat, dokud nejsou ve vedení. Proto je tam voliči poslali. Neodhalili sice nic, ale taky stihli založit protikorupční komisi, do ní najmenovat své věrné a s velkou pompou dál mluvit o odhalování. Možná si svá slavná odhalení nechají až na volby, ale zatím kde nic tu nic…
V celostátním měřítku to je podstatně větší legrace. Větší kanceláře, lepší auta, hezčí sekretářky – uvidíte sami.
Tvrdit, že zřízením protikorupčního speciálu zmizí korupce je jako říkat, že zřízením Policie zmizí trestná činnost. Nezmizí. Ale je přece krásné s něčím „bojovat“, na veřejnosti to dobře vypadá.
A nejlepší na celé věci je „nezávislost“. Vede se o ni plamenná diskuse (naposledy komentátor Navara zde z Mafry) – obhájci absolutní nezávislosti hovoří o principu „padni komu padni“, protože kdyby Protikorupční speciál podléhal politikům, riskovali bychom tendenci k přehlížení jejich kauz a kauziček. Silný argument. Na druhou stranu ale nezávislost znamená, že zdivočelí zástupci (kdo čte noviny ví moc dobře o kom mluvím) už způsobili spousty osobních, rodinných a byznysových tragédií – například položili vládu kvůli neprocleným kabelkám. A bez jakékoli osobní odpovědnosti! Nikdy nezazní – Omlouvám se panu XY, podělal jsem mu život, odstupuji ze svého místa a zříkám se renty. NIKDY. Vždyť přece „No bóže, stejně to byl určitě lump, patří mu to“ … a hotovo. Odpovídá-li za něco politik, může mu to aspoň volič spočítat při dalších volbách. Nevolený a nikomu nezodpovědný sekerník může páchat „dobro“ až do aleluja a nic se mu nestane. Nebo věříme tomu, že se najednou odněkud vynoří desítky spravedlivých a poctivých, kteří to teprve teď vezmou pořádně do ruky? Odkud se vyloupnou? A jak to, že tedy už dávno nepracují v Policii nebo v systému státních zastupitelství? A kdo bude prověřovat prověřovatele? Spousty otázek, žádné odpovědi…
Takže můj závěr je jasný: Nepotřebujeme další zákony proti korupci, nepotřebujeme další úřady. Můžeme konat i bez nich. Nepotřebujeme taková řešení!
