Chrastava je od Liberce co by kamenem dohodil, tím pádem jsou mi potíže vedení tamější polepšovny tak trošku bližší. Zkusila jsem se zamyslet nad pár širšími souvislostmi (nejen) výchovy...
V poslední době se široce diskutují poměry ve výchovném zařízení v Chrastavě. Znovu se ukázalo, že máme problém s výchovou některých dětí. Je v pořádku, že se snažíme se být demokratičtí, chránit práva a zájmy dětí. Ale na druhé straně přílišná práva přináší problémy pedagogům a vychovatelům. Kde vlastně demokracie a ochrana práv končí a kde má začínat výchova a výchovné tresty? Dětská kriminalita je velmi složitý problém a rozhodně nemá snadné řešení. Něco málo by možná vyřešilo snížení hranice trestní zodpovědnosti – na soudech by mělo být rozpoznat, zda žák osmé třídy udělal chybu a z frajeřiny ukradl v sámošce pytlík bonbónů nebo zda jde o člena gangu, který se za svou neplnoletost jenom mazaně schovává (nebo je schováván) a kryje ty starší.
V této souvislosti se maličko ztrácí skutečnost, že v Chrastavě jde o velmi problémové mladistvé a že jsou v tomto zařízení za trest. Každý, kdo se ohání jejich právy maličko zapomíná, že i pracovníci zmíněného ústavu, kteří se s těmito delikventy denně stýkají, mají nějaká práva a i veřejnost by měla před těmito dětmi ochranu požívat.
Podívám-li se na to z ještě většího nadhledu, pak si nemohu odpustit poznámku, že žijeme v éře „práv“. Pořád se někde řeší nějaká práva, ale nějak mi tu chybí vyvážení odpovědností. Všichni mají právo na vše, nejnověji se diskutuje právo na bankovní účet a na internet zdarma pro každého ale kam dojdeme, když úplně zapomeneme také na povinnosti? Děti (všechny, nejen problémové) se nemají nutit se učit, dospělí nemají povinnost ani jít k volbám, miliony ekonomických migrantů mají právo usadit se v Evropě a žít si v ní podle svého. Kdo by je nutil pracovat je xenofob… Neděsí vás to všechno?
