Země by mohla být placatá

Na úvod bych chtěl upozornit, že já nevím, že nic nevím, takže jestli si někdo myslí, že něco ví, tak zdaleka nedosahuje mojí filozofické úrovně. Nikdo se nerodí s informací o tvaru Země.

Když se člověk narodí, tak neví jaké tvary má svět. On se postupně rozkoukává kolem sebe. A co se týče tvaru Země, tak nemá šanci se na ni podívat z dostatečné dálky prostě nikdy, a to ani v dospělosti. Drtivá většina z nás tu kulatost na vlastní oči přímo NIKDY neuvidí. A to podle mě docela dává sílu plochozemcům. Když se podíváme na hladinu moře, tak je to dokonale vodorovné. Když poletíte letadlem, tak opět, neuvidíte pod sebou žádné kolečko, ale dokonale rovný horizont. Stejně tak když vylezete na Mount Everest. Ať děláte, co děláte, horizont je pořád dokonale rovný. Když to je tak, že ať děláme co děláme, tak je to pořád rovné, tak mi nepřijde až tak šílená představa, že by Země nemusela být kulatá.

Nejslabší částí konceptu placaté Země bude to, že pár lidí se už do vesmíru dostalo a mohli tu kulatost přímo vidět. A tohle nezbývá, než vysvětlit mezinárodní konspirací. Což je ale divné - USA, Čína i Rusko se navzdory svým rozdílům dokonale shodují na tom, že je potřeba oblbovat lidi a přesvědčovat je o lži, že je Země kulatá? Tohle je to, na čem se všichni vládci shodnou? Tohle je tak velice důležité? A když je to tak důležité, tak proč vůbec nechávají plochozemce šířit tu „svatou pravdu“? Neměli by je aspoň zatknout? A co vlastně z toho ty vlády mají, že vnutí lidem představu o kulaté Zemi? Já bych řek, že nic. Další problém vidím v tom, že placatá Země je v Bibli i v Koránu. A „chytrolíni“, kteří k těm knížkám věří, mají tendenci zavřít oči kdykoliv se objeví důkaz proti jejich náboženství. Takže myslím, že vím odkud vítr vane. A moderní interpretace na tom nic nemění. To je prostě smrádek, který vím odkud vane, i když se to postříká voňavkou. A třetí největší problém vidím v tom, že plochozemci nejsou schopní vytvořit mapu s měřitelnými vzdálenostmi. Není problém zobrazit povrch Země jako kolečko, ale každá mapa by měla mít nějaké měřítko, nějaký systém, který, pokud je platný, tak dokáže spolehlivě předurčit jakou vzdálenost má bod A od bodu B. Ale pokud dáme severní pól jako střed toho kruhu a řekneme, že i Země je takovéto kolečko, kde jižní pól je ve skutečnosti obrovský obvod, tak cestování po „jižním pólu“ by mělo být velice pomalé, ale není. To je problém! Pokud tady máme experty na správný tvar Země a oni žádnou použitelnou mapu Země nejsou schopní vytvořit, tak to asi nebudou moc velcí experti.

Co se ale musí nechat je, že na většinu jejich argumentů většina lidí nemá odpověď. Lidi, kteří se naučili ve škole, že je Země kulatá, to teď bezhlavě opakují a když se objeví challenge, tak místo odpovědi jdou odsuzovat a povyšovat se a spoléhají na autority. Není tohle tak trochu problém? Není celkově problém v tom, že většinu našich „znalostí“ jsme načerpali nikoliv vlastními experimenty, ale memorizací toho, co řekli jiní? My věříme tomu, co někdo vyplodil svojí pusou nebo co napsal do knížky? Ano! A vysoce vzdělaní lidé nejsou lidé životem zkušení, ale jsou jen memorizátoři toho, co řekli jiní lidé. „Vysoká škola života“ má reálné základy. Ale vzdělání ze státem nařízených knih, může být jen ubohá propaganda. Sorry, ale povinná školní docházka znamená, že stát nás násilím nutí jít do nějaké nalévárny. A pak nás označkuje, jestli jsme poslušné ovečky. Dá se tohle považovat za výzkum reality? Já chci realitu vidět, chci si ji osahat, chci aby dávala smysl, chci odpovědi na otázky, chci prožít realitu co nejvíce bezprostředně. A ne, že týpek ve vládě nařídí, že „tohle je pravda“ a já to pak budu memorizovat. Já jsem školnímu systému věřil pouze do 3. třídy. Pak už jsem jen cílil na to, ať mi dají tu značku a takhle jsem se doklepal až k bakalářskému titulu. Ale celou dobu jsem vnímal jako prokletí to, že tam není prostor pro vášeň. Pokud tě něco zajímá, tak to máš blbý. Studovat budeš to, co je v nařízených osnovách. A tím nepopírám, že firmám se taková certifikace pro zhodnocení uchazečů může hodit.

Co beru jako opravdové rouhání proti pravdě, to je když se nějací vědci snaží prosadit něco autoritativně. Věda se přece musí opírat o experimenty a ne o to, že nějaký dědek se tvářil drsně když to říkal. Všechno musí vycházet z něčeho měřitelného a musí to obstát před kritikou. Síla tvrzení spočívá v tom, že dokážou obstát před kritikou. Jestli mi učitel řekne, že „Země je kulatá“ a já se zeptám jak to ví, a on si nalulá do kalhot a nemá odpověď, tak to je problém. A i kdyby se tvářil sebejistě a nadřazeně, tak to je bezvýznamné.

Ve skutečnosti existují zajímavé argumenty na obou stranách. A myslím, že kulatá Země dokáže před kritikou obstát a dokáže i vyvrátit ty argumenty z druhé strany. Ale tohle se prostě musí dít. Nemůžeš říkat, že jsi nejlepší boxer a nikdy nevstoupit do ringu. Musí existovat nějaký pressure testing. Tvoje teorie se nemůže rozpadnout jak domeček z karet, kdykoliv o ní někdo zapochybuje. A musí se to prokazovat neustále. Nestačí, když to dokáže nějaký Říman před tisíci lety. Rodí se nové a nové generace, které znovu a znovu re-objevují svět. Oni přijdou s novou myslí a pokud jejich čerstvá mysl neuvidí důkazy, tak to uvidí jako žvásty. Pořádná vědecká teorie je ta, která funguje, dokáže dělat předpovědi a ustála kritiku. A někteří vědci by se měli vyloženě specializovat na debunking. Je to společensky přínosná práce. Někteří ať si klidně dělají cutting-edge research a nemusí se zdržovat se zaostalci. Ale někteří jiní vědci by měli pochopit, že znovu-dokazování základů je také důležitá a záslužná práce.

A kdo ví? Einstein byl taky kriminálník vůči Newtonovým „zákonům“. Možná v té době by někteří říkali, že „logicky, jedna rychlost světla plus druhá rovná se dvě rychlosti světla“. A nemusí to být zrovna placatá Země, ale možná, že některá blbost se ukáže být podnětná. Třeba zjistíme, že některé teorie jsou zavádějící a dojde k jejich lepšímu vydefinování. Nebo objevíme nějaký nedostatek, který je potřeba dovysvětlit a při hledání toho vysvětlení objevíme něco nového. A podivíni by neměli dostat hlavní prostor, ale měli by dostat nějaký prostor, protože člověk nikdy neví jestli v tom nějaká pravda není. A hlavní výhodou svobody slova je, že pravda nebude umlčena, ani kdyby byla většinou lidí označena za „lež“ a zavržena.