Odmítám se smát vtipům.

Většina vtipů jsou o tom, že na začátku to vypadá, že to není o sexu, ale pak se ukáže, že je to o sexu a já se mám začít smát. Ale já nejsem robot, který se bude chechtat na povel.

"Znáš ten vtip?" - jak to mám asi vědět, když jsi mi ho ještě neřek? Každopádně je jisté, že ho slyšet nechci, protože je mi jasné o co tam obecně jde. Je to ten samý pattern dokola a dokola. Není to o sexu a pak se ukáže, že je to o sexu. Proč nemáme nějaké vtipy ve stylu, že něco není o algebraických rovnicích, ale pak se ukáže, že je to o algebraických rovnicích? Třeba:

Manželka souložila potají s černochem ve skříni a její manžel tu skříň otevřel, ale najednou uviděl, že ona tam s tím černochem řeší algebraické rovnice.

To je originální vtip! Kdybych vtipy vymýšlel já, tak by mi vtipy nevadily. Ale bohužel, většinu vtipů vymýšlí lidi, kteří furt jedou ten samý pattern a ještě na mě sociálně tlačí, abych se tomu smál. Jediné, co můžu poskytnout je kamenný výraz. Falešný smích ať vám dodá nějaký šašek, který hraje společenské divadýlko.

Ty typické vtipy lze vyrábět jak na výrobní lince. Jen takhle z fleku vám vymyslím dva:

Otevřel jsem lednici a našel jsem tam dvě vejce a jeden párek.

Na hodině geometrie jsem nakreslil čtverec, ale byl pokřivený, takže to byl kosočtverec.

No a těmhle dvoum vtipům se budete smát ještě 3 dny.

Vždycky, když se ukáže, že něco začalo být o sexu, tak vaše potlačovaná sexualita vybouchne smíchem z podvědomí.